Jedni je nechají strádat až k smrti, druzí je nezištně zachraňují. Opuštěných koní jsou v Británii stovky
Británie se právem považuje za zemi milovníků koní. Pastviny tam spásají desítky tisíc ušlechtilých i zcela tuctových lichokopytníků. Najdou se bohužel jedinci, kteří péči o koně zanedbávají, a pak se zvířat potají zbavují podobně, jako v Česku lidé opouštějí psy a kočky. Naštěstí je i dost těch, kteří koně zachraňují a dávají jim druhou šanci.
Tinker, Buzz a Beau jsou mladí hřebci plemene irský cob s nadprůměrnou snahou zlobit a okousat můj rozhlasový mikrofon. Všechny pojí společná ohrada i osud. Jejich původní majitelé je opustili.
„Tinker byl doslova kost a kůže, když ho lidé našli na jedné skládce. Byl plný vší a červů a báli jsme se, že mu začnou selhávat orgány a že svoje strádání nepřežije," popisuje jeden z mnoha srdceryvných příběhů Sue Waltersová, ředitelka zvířecího útulku charity RSPCA v Chobhamu západně od Londýna.
Případy opuštěných koní jsou podle ní bohužel fenoménem, který je v Británii na vzestupu. Koní se podle Sue zbavují hlavně lidé, pro které péče o zvíře představuje přílišnou finanční zátěž.
Klisny jdou na chov, hřebci v lepším případě na jatka
„Souvisí to taky s kulturou chovu v podání některých nezodpovědných lidí. Když se narodí hříbě, klisničku si nechají na další chov. Když ale vidí, že se mladí hřebečkové nehodí na chov, tak se jich prostě zbaví,“ vysvětluje.
„Nemůžou je prodat na oficiálním trhu, protože zvířata ještě nemají čip a pas. Průkaz pro koně a jeho kastrace přijde na 250 liber a to je mnohem víc, než kolik by za takového hřebečka utržili, kdyby ho prodali na maso.“
RSPCA je jednou z největších zvířecích charit ve Spojeném království. V současné době se stará o 700 opuštěných koní. Péče o ně přijde ročně na astronomické tři miliony liber, což je v přepočtu sto milionů korun.
Jak si adoptovat koně
„Když k nám přijdou lidé s tím, že chtějí jednoho z našich koní, zajedeme k nim na návštěvu a posoudíme, jestli mají k chovu vhodné prostory. Pak si koně mohou vzít na šestiměsíční zkušební dobu, aby viděli, že si s ním poradí a že jsou celkově spokojeni,“ popisuje proces umisťování zvířat ředitelka útulku.
Když během tohoto období zjistí, že je péče o koně pro ně moc drahá nebo je péče o něj příliš náročná, můžou ho vrátit. „Když po půl roce přijedeme znovu a vidíme, že se koníčkovi daří dobře, můžou si ho jeho noví majitelé nechat,“ říká Sue.
Pro RSPCA pracuje už 30 let. Případy, kdy se lidé velmi ostudným způsobem koní zbavují, ji trápí. Najít majitele a potrestat ho se bohužel většinou nepovede.
Sto milionů za koně
Společně stojíme u ohrady, o niž se přišla poškrabat klisna jménem Mary. „Nevíme přesně, co se jí stalo. Má různé boule na nohou od starých zranění. Na hlavě má bílá místa, nejspíš od toho, jak měla příliš utaženou ohlávku,“ odhaduje Sue s tím, že i tahle zatím velmi plachá klisnička nejspíš najde nový domov.
RSPCA by nemohla fungovat bez tisíců obětavých dobrovolníků a velkorysých dárců. Britové jsou velkými milovníky zvířat a pomáhají tak, jak jim peněženka a čas dovolují.
Na webové stránky umisťuje útulek pravidelně seznam věcí, které zvířata aktuálně potřebují. Jakmile se tam objeví nové přání, dobrovolní dárci hned druhý den přes online obchody vše potřebné nakoupí.
Lidé umí být opravdu hodně štědří.
„Pořád nám někdo nosí deky pro koně. Máme dokonce celou armádu starších dam, které nám šijí dečky a přehozy. Lidé umí být opravdu hodně štědří,“ zdůrazňuje na závěr ředitelka útulku.
V loňském roce lidé v útulku Sue Waltersové adoptovali 20 koní. Letos by prý tohle číslo mohlo být ještě vyšší.
