Jenever budiž pochválen
Nejen pivem proslula Belgie jako domovina stovek malých i velkých značek tohoto nápoje. Vedle piva jsou Belgičané pyšní i na svou tradiční lihovinu. Jmenuje se Jenever a je to v podstatě to, čemu se říká gin, borovička nebo jalovcová. Zvláště ve Vlámsku se však připravuje s různými příchutěmi. Překvapují mě nejen chutě, ale i barvy jeneveru. Nejbizarnější mi připadal kaktusový gin. To vše bylo k ochutnání na slavnostech jeneveru v severobelgickém městě Hasselt.
Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že na slavnostech jeneveru v Hasseltu tekl tento nápoj proudem. O tom však až za chvilku. Nicméně podle potácejících se a vzájemně se podpírajících účastníků oslav bylo odpoledne na ulicích tohoto města vidět, že alespoň hrdly těchto pánů jenever skutečně protékal asi příliš rychle. Nabídka totiž byla skutečně velká a odolat se dalo jen stěží.
„Máme tu originální Hasseltský jenever, višňový, jablečný, s příchutí mučenky nebo také kaktusu. Dělá se i čokoládový nebo vanilkový jenever. Máme tu i citrónový. Jsou ale různě silné. Některé mají 35 procent, jiné 20 a ten s příchutí ovoce lichi má jen 14 procent. Dámy si většinou dávají jenever s ovocnými příchutěmi a muži preferují ten originální vonící po jalovci,“ prezentoval mi různobarevná štamprlata s jeneverem pan Luc z hasseltského Rotary Clubu.
I když se jenever vyrábí hned v několika belgických městech, Hasselt je jeho domovem. V druhé polovině 19. století tu bylo více než 25 palíren. Bez žitné s macerovaným jalovcem se podle znalce jeneveru Francise De Lauré neobejde žádná domácnost v Hasseltu.
„Při každé příležitosti, setkání rodiny, nebo nějakých oslavách je na stole vždy jenever. Dokonce i když se jen sejdeme s přáteli, musí u toho být lahev jeneveru,“ říká.
Bezbarvá tekutina vonící silně po modrých kuličkách jalovce mi ale připadala jako poněkud fádní pití. Děláte z jeneveru třeba nějaké koktejly? Například „GTéčko“, tedy gin s tonikem, ptal jsem se pana Francise. „Míchat to s něčím, vypadá trochu hloupě. Podle mne byste měl jenever pít čistý. Můžete si jej samozřejmě dát do čaje, do kávy a tak, ale samotný je lepší,“ namítá.
A kolik mohu jeneveru vypít? „Musíte vzít v úvahu, že je to nápoj s obsahem alkoholu 30 až 35 procent. Po dvou až třech skleničkách už byste si měl dávat pozor. Když vypijete více než tři, radil bych zůstat sedět, kde jste, a moc nechodit,“ doporučil mi pan Francis.
Jeho ponaučení jsem si vzal k srdci a ochutnal jen jenever s lesním ovocem. Zrádné, sladké pití. Mnoho hasselstkých mladíků se očividně touto radou neřídilo.
Největší veselí panovalo u dvou malých fontánek v centru Hasseltu. Jedna se jmenuje Borrelmanneke a představuje mužíčka jedoucího na prasatech. Druhá, Borrelvrouwke, je dívka s lahví, ze které prýští voda. O slavnostech jeneveru přesně ve čtyři odpoledne netekla z těchto fontánek voda, ale – už jistě tušíte – jenever.
„Vodu jsme odpojili. Na chvíli se tu mění v jenever. Je ze 60 litrového sudu. Vypila se asi za půl hodiny,“ vyprávěli mi Danny a Johan z městského úřadu v Hasseltu. Kolem obou fontánek se mačkaly davy těch, co chtěli ochutnat letošní jenever. Zadarmo samozřejmě.
„Je dobrý, moc dobrý, brusinkový,“ pochvalovali si u sošky nalévající holčičky Michaël a Johan. Jejich kamarádka Andrea chtěla tato slova podpořit a prohlásila, že přece všechno, co pochází z ženy, je dobré. S čímž oba trochu přiopilí kamarádi nadšeně souhlasili.
Jenever se prý má pít čistý a v rozumné míře. To druhé platí u každého alkoholu. O mixování jeneveru s jinými nápoji bych si dovolil polemizovat. Na druhém konci Belgie, na pobřeží například jenever ohřívají a přidávají do horké čokolády. A to má prý hlavně ve vlhké belgické zimě účinek jako beraní kožich. Znám to však jen z doslechu. Sám jsem to ještě nezkusil. V Belgii se už však ochladilo a čas horké čokolády s jeneverem nadchází.
