Jez a pij celý týden a vyhraješ, lákají v Andalusii
Akce zvaná Ruta de la tapa má oživit turistický ruch v Andalusii v mrtvém období mezi letními prázdninami a vánočními svátky. Účastnit by se jí však měli pouze ti, kdo mají odolný žaludek, protože její podstatou je vlastně jen ochutnávat, ochutnávat a ochutnávat. Co? Nejrůznější dobroty – tapas, které čekají v téměř třiceti místních barech. Za každou konzumaci získáte razítko, a kdo jich má dost, může vyhrát cenu.
Na začátku dostáváme letáčky – pasy, kde je seznam všech zúčastněných barů. Když tam přijdeme, dají nám ochutnat nějakou svoji specialitu a také něco k pití. Za každou konzumaci pak získáme do pasu razítko na důkaz, že jsme v tom konkrétním baru opravdu byly.
Na Plaza San Francisco, tedy na náměstí svatého Františka, máme dvě možnosti. Vpravo je jeden bar a vlevo další. Takže kudy? Doleva, rozhodujeme se a vyrážíme. Bar se jmenuje El olivo.
Ruta začíná v pátek, trvá celý týden a končí následujícím víkendem. Na talíř dostáváme místní specialitu – „Zamilovanou langustu“. Lahůdka vypadá jako malý chlebíček, ale pak zjišťujeme, že vůbec nejde o pečivo. Je to osmažená malá rybka a na ní krevetka přelitá červenou salsou.
Na jihu Španělska však rozhodně nestojí za návštěvu jen zdejší bary a taverny, ale i andaluské památky. Na absolvování Ruty jsme tak měly mnohem méně času než místní. I tak jsme však vyzkoušely řadu typických dobrot a v pase nám postupně přibývala razítka jednotlivých barů.
Vrcholu jsme však nedosáhly, čekal nás totiž závěrečný večer „u Ramona“, jehož podnik Los Gallos, tedy v překladu Kohouti, není součástí oficiální gurmánské trasy. Ruty se nikdy neúčastnil. Nelíbí se mu. Bary při ní nabízejí pochutiny, které normálně hostům nepodávají. To se mu zdá falešné.
Na místě by podle něj bylo, kdyby zákazníkům nabízeli speciality, které by bylo možné najít v jídelníčku i po skončení Ruty. „Mnozí se zúčastňují jen proto, aby dostali cenu a finanční odměnu,“ myslí si Ramon.
„Všech 27 razítek se nám nakonec nepodařilo získat,“ přiznává v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů jedna z autorek reportáže Lubica Bergmanová. „Posbíraly jsme jich asi 17 nebo 18,“ dodává s tím, že loni by to na splnění limitu stačilo. Nejnáročnější na celé akci podle ní nebylo ani tak množství zkonzumovaného jídla a pití, jako spíše kombinace jídel. Rutu si vymysleli sami majitelé barů v andaluských městech a koná se už řadu let. Co se na celé akci nelíbí jejím kritikům nebo co mohou vyhrát účastníci, kteří posbírají všech 27 razítek, se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor ze záznamu.
