Lipsko obléklo černou – viktoriánské modely i latex
Rádi meditují na hřbitovech, poslouchají temnou hudbu, oblékají se do černé a úpravou svého zevnějšku jsou schopni strávit několik hodin. A letos už podvacáté dobyli Lipsko. Gotici, vyznavači specifické subkultury, se každoročně sjíždějí do starobylé saské metropole a není divu, že budí značnou pozornost.
Stojím naproti nádraží v Lipsku a proti mně proudí davy v černém. Člověk má pocit, jako by se ocitl na setkání Addamsovy rodiny anebo na nějakém zvláštním karnevalu, kam se část lidí přemístila z minulosti. Další vypadají naopak jako z budoucnosti a velké procento jako by před chvilkou opustilo sadomasochistický salón. Ve skutečnosti Lipsko hostí už 20. setkání gotiků.
„Celá ta černá scéna je jako malý svět s různými kontinenty. Existuje mnoho proudů – vampyrismus, romantik, cybergotici,“ zasvěcuje mne do tajů gotické scény asi 35letá Astrid a dodává, že gotika vyrostla z punku už počátkem 80. let.
„Náš životní postoj je srdečný a hodně se soustředíme na krásu. I když to samozřejmě není jen o oblečení, ale především o tom, jaký je člověk uvnitř,“ připojuje ještě na vysvětlenou. V Lipsku ovšem převažuje zejména ta vizuální stránka.
Astrid má klobouček s dlouhým bažantím perem a je ověšena zajímavými doplňky. „Hodinky na řetízku, monokl, kompas, dalekohled. Něco si vyrábím sama, něco mám z Finska, Británie, Ameriky,“ popisuje. Všechny tyto náležitosti řadí Astrid mezi vyznavače steampunku.
„V centru zájmu tohoto proudu je doba páry a vynálezů, epocha, kterou popisuje Jules Verne v románu Cesta do hlubin země, vysvětluje Tatina Misandres, která přiletěla až z Londýna. Neonově barevné doplňky prozrazují, že patří k takzvaným cybergotikům, vyznavačům industriální hudby.
„Je pěkné setkat se jednou za rok se všemi přáteli, s dalšími gotiky, s lidmi stejného zaměření. Jet tramvají s lidmi, kteří jsou oblečeni jako vy,“ říká. A přidává se i její kamarádka ze Stuttgartu. „Připadáme si úplně normální, ne jako exoti, jak nám často ostatní říkají. Být gotikem znamená být zvláštním způsobem hezký. Nosím korzet a líčím se trochu více než obvykle,“ popisuje.
Make-up nechybí ani na mužských tvářích. „Je to mnohem hezčí. Vlasy nosím takto upravené i normálně, ale bílý make-up si do práce musím odpustit,“ líčí mi mrtvolně bledý Michael z Hannoveru a chlubí se i černě nalakovanými nehty. Během pětidenního festivalu se pořádají módní přehlídky, promítají se filmy, hraje divadlo a vystavuje umění. A především se koná celá řada koncertů.
V hale Werk II na lipském výstavišti je zcela vyprodáno. Na slovenskou kapelu Last Days of Jesus. Podle jejího frontmana Maria Poora je vystoupení v Lipsku snem mnohých skupin ze střední Evropy, ale málokteré se to povede. Je to prý jako živá voda pro další dráhu. Ne každého gotika však bere právě goth punk.
„Já mám osobně rád gotický rock, ale i středověkou hudbu,“ líčí mi muž oblečený v barokním stylu. Během korzování po centru města s partnerkou v nápadité krinolíně potvrzuje, že pro mnohé gotiky je nejdůležitější nejen vidět, ale především být viděn. Mnozí se velmi ochotně nastavují fotoaparátům kolemjdoucích.
Najdou se ovšem i tací, které umělecky „vystylované“ bytosti zaskočí. „Vůbec jsme o tom nevěděli. Nemáme tušení, co to je za lidi,“ přiznává překvapený pár turistů z Česka. Extravagantní gotici je sice zaujali, ale moc se jim nelíbí. Takový názor je však spíše ojedinělý. Lipsko si na gotiky zvyklo a už se těší na jejich další setkání příští rok, které se bude konat tradičně o svatodušním víkendu.
Gotik se vrací, může za to emo
„Posledních deset let se o gotice na české hudební scéně příliš nehovořilo. Teď se to však mění, možná k tomu přispěla i vlna emo,“ myslí si i Pavel Zelinka z Radia Wave, který se 20. setkání Wave Gothic Treffen v Lipsku také zúčastnil. Posluchačům Zápisníku zahraničních zpravodajů přiblížil nejen to, jak je na tom gotik v České republice, ale třeba také to, jak styl gotik vznikl nebo co zajímavého po hudební stránce nabídl letošní ročník lipského festivalu.
