Lucemburčané se učí českou polku

Znát alespoň základní kroky polky nebo valčíku patří u nás, dalo by se říct, k dobrému vychování. Taneční kurzy v době dospívání jsou pro někoho zábavou, jiný je jen v potu tváře přetrpí. V Česku tančí nejen hvězdy v televizi, ale většina národa. Jinde v Evropě nemá společenský tanec tak zakořeněnou tradici. V Lucembursku nadšení a radost z tance šíří mezi tamními obyvateli česká učitelka ze severní Moravy.

Každý všední večer se pro paní Vlaďku Perl nese ve znamení dvou 90minutových kurzů. Učí Lucemburčany začátečníky. Za šest let si vychovala i pokročilé páry, které zasvěcuje do složitějších tanečních kreací.

Nepořádá kurzy v žádném velkém sále v samotném Lucemburku. Zjistila, že pro mnohé tancechtivé zákazníky je obtížné dojíždět do hlavního města, a tak se vydala za nimi a vyučuje v kulturních domech v malých městech a na vsích.

„Vzdálila jsem se od města až 40 kilometrů. Ve spolupráci s městskými úřady jsem vždy zorganizovala kurz. Za dobu, kdy se tomu věnuju, se k tanci přidalo mnoho lidí, kteří by do města pravděpodobně nikdy nedojeli,“ soudí paní Vlaďka.

Tanec je pro ni srdeční záležitostí, tvrdí žena, která si – byť se přes den věnuje svému civilnímu zaměstnání – každý všední večer najde čas na to, aby ostatním předala své taneční zkušenosti. „Život bez tance si nedovedu představit. Jde pro mě o velice privátní věc,“ svěřuje se.

Paní Vlaďka předvádí, jak na to

Na kurzech vládne pohodová atmosféra

Vlaďka Perl tancuje od svých 17 let. Působila v tanečním klubu někdejší NHKG Ostrava a se svým partnerem měla i taneční školu. Tehdy ještě s příjmením Nenutilová. Na lucemburském venkově se setkala s nebývalým zájmem o tancování, i když v tomto velkovévodství s necelým půlmiliónem obyvatel není mnoho příležitostí si zatancovat rumbu, waltz nebo jive.

Zimní a jarní plesy se tu dají spočítat na prstech jedné ruky. „Kdysi prý bývalo tanečních zábav hodně,“ vypráví paní Rosi. Za jejího mládí se však vůbec netancovalo. Teď se jak v Lucembursku, tak u sousedů v Belgii začínají pořádat i odpolední taneční čaje a nastává jakási taneční renesance.

Zdejší tanečníci by mohli chodit i do kurzů v hlavním městě, ale taneční hodiny paní Vlaďky jsou jiné než ty lucemburských učitelů. „Není to tu tak přísné, nese se to tu více v přátelském duchu. Na kurzech v Lucemburku to jsou hodiny drilu,“ vysvětluje pan Fernand důvod, proč s manželkou Murielle chodí tancovat právě sem.

„Snaží se v kurzech navodit uvolněnou a příjemnou atmosféru. Vlaďka na to klade velký důraz. Není to na první pohled vidět, ale to, že se hodina odehrává v pohodě, je velký rozdíl třeba od kurzů vedle v Belgii,“ soudí návštěvníci kurzů.

Česko-lucemburský ples má úspěch

Přichází čas na nový tanec večera. Protože se většina žáků tanečních kurzů paní Vlaďky účastní za několik dnů česko-lucemburského plesu, musí se naučit českou polku. Pro Lucemburčany jde o něco velmi nového.

Taneční paní Vlaďky se nesou v pohodové atmosféře

Česko-lucemburský ples spolupořádá Vlaďka Perl už pošesté. Přijede česká kapela, hrát bude cimbálová muzika z Opavy, taneční čísla předvedou mistři republiky a dokonce světoví šampióni z Bohumína. Podávat se budou české speciality.

Češi a Slováci se na plese vždy baví jako doma a Lucemburčané nevěří svým očím, že to všechno – hudba, taneční umění i dobroty na stolech – pochází z Česka. „Loni už se mě lidi ptali, čím ještě chceme diváky překvapit. Předpokládám, že na letošní ples už se zase všichni těší,“ směje se paní Vlaďka.

Podle ní to dokazuje i skutečnost, že česko-lucemburský ples je vždy nejrychleji vyprodanou taneční událostí sezóny v malé zemi, kde společenskému tanci možná začíná nové zlaté období.


Zvětšit mapu: za výukou tance jezdí paní Vlaďka za hranice Lucemburku

autor: pan
Spustit audio