Lyžovačka v iráckém Kurdistánu? Místní si zvykají, turisté se cítí jako doma

Boje a násilí v Iráku trvají už celá desetiletí. Také Iráčané ale chtějí žít normální život, užívat si volna a na chronické problémy přitom zapomenout. Na severu země proto vzniklo horské středisko, kde si mnozí Iráčané poprvé v životě sáhnou na sníh. Ti odvážnější si můžou dokonce půjčit lyže a zkusit si sjet jednu z tamních krátkých sjezdovek. Do Iráku ale jezdí kupodivu lyžovat i Evropané, které alpské svahy už zřejmě nudí.

Lyžování v Iráku musí mít trošku orientální šmrnc. Skupinky pánů se tu pod sjezdovkou drží kolem krku a na kurdské rytmy tančí dabke, hoří tu obrovská vatra… Iráčané se tady nahoře musí prostě zahřát, protože dobré zimní oblečení neznají.

„Upřímně, je to poprvé v životě, kdy vidíme sníh. Jsem tu s dětmi, s maminkou a se ženou. Moc se nám to líbí,“ dloube Muhammad prstem do závěje, zkoumá fyzikální vlastnosti sněhu. Pochází z provincie Anbár ve středním Iráku, odkud utekl před Islámským státem.

„Chtěl bych zkusit lyžovat, ale člověk se na to musí také obléknout a připravit, tak se teď jen podíváme a příště to třeba zkusíme,“ doufá.

Za humny je válka

Blízký východ je plný kontrastů. Jen o den dřív jsem natáčel ve válkou zničeném iráckém Mosulu, kde se lidé snažili vyhrabat ze sutin své domy a vrátit se k jakžtakž normálnímu životu.

Pro většinu běžných Iráčanů je sníh velká vzácnost

A teď jen o desítky kilometrů dál šlapu sněhem v iráckém horském středisku Korek. Místo tanku tu jezdí rolba a lidi z celého Iráku se tu radují, že si můžou aspoň chvíli užít té krásné bílé studené hmoty.

Hora Korek v iráckém Kurdistánu má přes 2100 metrů a tady kolem lyžařského střediska je sněhu tak akorát, aby se dalo lyžovat.

Sníh láká lidi z pouště

Poslední úpravy sjezdovky kontroluje pan Sadruddín Osman Hamza, sám ředitel úřadu pro turistiku autonomního Kurdistánu. „Dá se tady lyžovat zhruba od půlky ledna do půlky února,“ přibližuje. „Nejvíc návštěvníků přijíždí z centrálního a jižního Iráku, to jsou pouštní oblasti. Je tam horko, zatímco tady jsme například včera měli deset pod nulou.“

Lidé sem zatím spíš jen vyjedou lanovkou podívat se na sníh, ale pár se jich přeci jen na asi dvě stě metrů dlouhou sjezdovku odváží. Jak mě Sadruddín ubezpečuje, o lyžování prý opravdu zájem je. Lyžovat se podle něj naučilo také už asi padesát nebo šedesát místních.

Bezpečně jako v Bratislavě

Jeden z nich, Omar z nedaleké Sulajmáníje, u mě právě zabrzdil a vypráví mi, jak s kamarády sledovali lyžování na videích na internetu a podle nich se to učili.

Kouzlo lyžování Iráčané teprve objevují

Ještě víc než přítomnost Iráčanů mě ale fascinují cizinci. „Je to úplný úlet. Když jsem někde na Facebooku napsal, že jsem v Iráku, tak každý odpovídal, že mě tu hned, jak doletím, někdo zastřelí. Pocit bezpečí tu mám ale stejný jako v Bratislavě, možná i lepší,“ svěřuje se se svými dojmy Slovák Roman.

„Tady tě pořád někdo zve na čaj, každý chce nějak pomoci. Je to fantastické, rozhodně nad moje očekávání,“ pochvaluje si účastník skialpové expedice z Bratislavy. „Bylo celkem zajímavé, že v okolí Čomanu jsme lyžovali velmi blízko minových polí, takže to bylo i s příchutí adrenalinu.“

Sem na Korek se Roman přijel podívat jen na den, spíš ze zvědavosti. Se skupinou dalších dobrodruhů jinak zdolává na skialpech panenské pohoří v nedalekém irácko-íránském pohraničí.

autor: mac
Spustit audio