Má prý smutek v hlase, i proto zpívá česky
Čeština nepatří právě mezi nejjednodušší jazyky. Co teprve, když se ji má naučit třeba Finka. Její rodný ugrofinský jazyk má ke slovanské češtině opravdu hodně daleko.
V New Yorku můžete v těchto dnech slyšet zvučnou češtinu z úst finské sopranistky Karity Mattila. Ta totiž zpívá v Metropolitní opeře titulní roli v Janáčkově opeře Věc Makropulos. Úskalí češtiny zvládla bezchybně, i když jenom při zpěvu. V rozhovorech stále dává přednost angličtině.
Karita Mattila se s naším jazykem nesetkává poprvé. Díla operních mistrů se nejenom v Metropolitní opeře obvykle představují v originálním jazyce. Janáčkova Věc Makropulos měla v New Yorku před několika dny obnovenou premiéru a není výjimkou. Věhlasná finská sopranistka si k češtině našla cestu.
„Mám češtinu moc ráda, i když zpívat v ní není snadné, stejně jako zvládnout Janáčkovy party. Ale mám k vašemu jazyku blízký vztah. Pro mě jako pro Finku je sice těžší než třeba ruština, něčím se mě však dotýká. Snad je to v jejím rytmu a toku. Zpívat Janáčka česky je prostě přirozené, i když je to těžké. Ta hudba a jazyk k sobě patří,“ svěřuje se Karita Mattila po představení.
České duši prý rozumí
Česky zpívá už léta. „První zkušenost s češtinou jsem získala při nastudování Rusalčiny árie Měsíčku na nebi hlubokém. Tenkrát mi bylo něco přes třicet a paní, která mi pomáhala s češtinou, mě hluboce potěšila. Řekla mi, že se ke mně český repertoár hodí, protože mám smutek v hlase,“ vzpomíná.
„Možná chtěla říct spíš melancholii, která se se slovanskou duší obvykle spojuje. My seveřané takovým pocitům rozumíme. Můj blízký vztah k češtině tak má možná paradoxně původ v tom, že jsem z Finska,“ soudí.
Karitu přesvědčila o důležitosti získat role v Janáčkových operách její slavná učitelka maďarského původu Vera Rozsa. „Opakovala mi: ‚Měla bys získat roli Jenůfy. Uvidíš, že jednoho dne budeš skvělou Jenůfou!‘ Do té doby jsem přitom tuhle Janáčkovu postavu moc neznala, i když jsem Její pastorkyni viděla někdy koncem 70. let ve Finské národní opeře v Helsinkách,“ vybavuje si pěvkyně.
Za roli v češtině získala i Grammy
„Z tohoto představení mi v paměti trochu povrchně utkvěly hlavně lidové kroje a hudba, která mi zněla exoticky. Teprve když jsem začala Jenůfu systematicky studovat, chytlo mne to a už mne to nepustilo,“ svěřuje se.
Mimochodem, právě za roli Jenůfy nazpívanou v češtině dostala Karita Mattila v roce 2004 prestižní cenu Grammy. „Mám svou práci moc ráda, a to i když nastudovat roli trvá samozřejmě o hodně déle než v jazyce, kterým mluvíte. Ale stojí to za to. Moc si to užívám. Je to nádherná práce,“ vyznává se finská sopranistka.
I když dává v rozhovorech přednost angličtině, nedá jí to, aby aspoň něco česky neřekla. „Děkuju vám z celého srdce,“ vzkazuje Karita Mattila všem Čechům.
Zvětšit mapu: v Metropolitní opeře zněly tóny Janáčkovy hudby
