Mladá Káhiřanka jede na kole napříč Egyptem. Čelí sportovní výzvě i společenským normám své země
Tradiční uvažování orientálních mužů velí, že ženu samotnou pustit ven, nebo dokonce do práce nesmějí. I v arabských zemích ale tradice ustupují modernímu stylu života. Třicetiletou Egypťanku Hamsu Mansúrovou vyprovodil její manžel na začátek dálnice z Káhiry k Rudému moři, odkud vyrazila sama na kole na své stovky kilometrů daleké putování.
„Mám s sebou nějaké nářadí na kolo. Běžné opravy si umím udělat sama. No a tady mám oblečení, nějaké energetické tyčinky na posilnění a taky lékárničku,“ přibližuje mi Hamsa obsah svých cyklistických brašen.
K mýtné bráně ji přivezl manžel Núr. Pomáhá jí připevnit brašny na kolo, chvíli spolu mluví, pak si dají pusu a Hamsa postupně mizí v poušti.
S Núrem si ještě chvíli povídáme, když tu k nám přijde chlápek v civilu a Núrovi důrazně říká, že tady je vojenská oblast a pusu si tady se ženou rozhodně příště dát nesmí.
Láska, jak ji Egypt nezná
„Seznámili jsme se v práci – pracovali jsme oba pro jednu cestovní kancelář. Skamarádili jsme se a začali spolu jezdit na výlety a různé sportovní akce. Nakonec jsme se letos v říjnu vzali,“ vypráví Núr historii jejich vztahu. Spojuje je prý hodně společných zájmů – fotografování, cestování nebo hudba.
Núr a Hamsa vybočují z egyptských tradic nejen tím, jak se seznámili. Novomanželé se tady před svatbou často skoro neznají. Núr je navíc skoro o šest let mladší než jeho žena a ještě si dodělává školu.
„Jasně že se o ni bojím,“ přiznává Núr a se zavlhlýma očima sleduje svou mizející ženu Hamsu. „Sám jsem ale před dvěma lety udělal něco podobného, a kdyby mě tehdy přemohly obavy, nikam bych nevyjel. Kdybych ji teď nepustil, hodně bych jí tím ublížil.“
Núr tehdy objel na kole celý Egypt a chápe, že si teď svůj sen chce splnit i jeho žena.
Proti větru
Hamsu jsem po několika dnech dostihl v Hurgadě po skoro 500 kilometrech její cesty. „První dny na cestě byly tvrdé,“ připouští mladá Egypťanka. „Celou dobu jsem jela proti větru. Tady na pobřeží obvykle vane severní vítr, který bych měla v zádech, ale teď foukalo z jihu.“
Vypadá vyčerpaně, když tu se svým kolem čeká na trajekt z Hurgády na Sinaj. Má s sebou zařízení, podle kterého její manžel v Káhiře přesně ví, kde se právě nachází.
„Núr je snad 24 hodin denně u laptopu,“ směje se Hamsa. „Pokaždé, když někam jedu, tak sotva zabrzdím a sundám nohu z pedálu, už mi volá a vítá mě tam.“
Hamsa vystudovala obchodní fakultu a v rodině prý nikoho se zájmem o cestování a dobrodružství neměla. „Přijde jim to zvláštní, co dělám, ale i když se o mě bojí, tak mě v tom podporují,“ říká s tím, že i když je unavená, povzbuzují ji, aby cestu dokončila a splnila si svůj sen.
Varšava má svého dopravního Zora mstitele. Jezdí na kole a namísto šavle se ohání kamerou
V Kodani už kola nad auty vyhrála. Praha je zatím na cyklistické mapě Evropy černou skvrnou
