Mluví o islámu, ale nejsou to žádní muslimové! říká o bojovnících Islámského státu kurdský uprchlík

Během týdne uprchlo ze Sýrie nejméně 150 tisíc kurdských běženců. V obavách z řádění bojovníků z Islámského státu hledají bezpečí v sousedním Turecku. Bydlí u příbuzných a známých a čekají, až se budou moci zpět domů. Brzkému návratu ale situace příliš nenahrává. V pohraničním městečku Suruc se o jejich osudy zajímal náš zvláštní zpravodaj Jaromír Marek.

Prostorná hala sloužila ještě do nedávna jako místo, kde se pořádaly pompézní svatební hostiny. Teď je tady ubytována tisícovka lidí. Především ženy a děti.

„Jak se nám tady žije? Podívej se kolem sebe. Je tady plno lidí, strašně hlučno, nemůžeme spát,“ stěžuje si žena. Stejně jako mnozí další se nechce se mnou zprvu bavit. Má strach.

Brali si, co chtěli. Pak nasadili těžké zbraně

„Bojím se mluvit, bojím se, že nás zabijí. Trpěli jsme je přes rok, jezdili jsme spát do sousední vesnice, ráno se vraceli pracovat na pole. Teď už to ale nešlo vydržet,“ nastiňuje.

Za hranice odešla se svojí matkou, starou paní v barevném šátku a modrým tetováním na obličeji.

Během týdne uprchlo ze Sýrie nejméně 150 tisíc kurdských běženců

„Žijeme na sever od Kobane. Už měsíce je tam život složitý, občas přišli z hor bojovníci Islámského státu a brali si, co chtěli. Teď ale nasadili těžké zbraně, útočili na nás tanky, a tak jsme utekli. Museli jsme. Nikdy jsem nic takového nezažila,“ říká stará žena. Kolik jí je, neví. Prý něco kolem osmdesáti.

Teď sedí na hromadě pokrývek. Nic víc si z domu nestihli odnést. „Nechali jsme tam všechno. Utekli jen s tím, co jsme měli na sobě,“ dodává.

Čtěte také

„Utekli jsme celá rodina, já i moji bratři. Celkem 13 lidí. Včetně malých dětí, máme jednoroční, dvouleté, tříleté… samé malé děti. Dá se to tady přežít. Jen co odejde Islámský stát, vrátíme se. Jak jen bude trochu bezpečno,“ nastiňuje muž, který doma v Kobane vlastní malou restauraci.

Zabíjeli a přitom volali Allahu Akbar

Děti skotačí v prostorné hale. Nerozumí závažnosti situace a mezi ranci s oblečením a hromadami matrací hrají na honěnou. Dospělí by se nejraději probudili ze zlého snu a na prožité hrůzy zapomněli. Jedno ani druhé ale není možné.

Čtěte také

„Viděli jsme na vlastní oči, jak zabíjeli lidi. Svázali jim ruce, a pak jim řezali hlavy. Při tom volali Allahu Akbar, Bůh je velký. Co to je za lidi? Co vlastně chtějí?“ popisuje. Mnohým se otřásly hodnoty, kterými celý život žili. Brutalita mužů v černém je zaskočila. A nedá jim spát.

„Utekli jsme, protože lidé z Islámského státu přišli a všechno nám vzali. Jsem starý muž, mám pětasedmdesát let. Mluví o islámu, ale to nejsou žádní muslimové,“ podotýká.

autor: jma
Spustit audio