Mniši, kteří jsou ve svém domově trpěnými nájemníky

V Číně existují tisíce, většinou buddhistických klášterů. Mnohé z nich byly za kulturní revoluce zničeny a nyní je čínská vláda opravuje. Na druhé straně se však stávají spíše turistickou atrakcí než místem duchovního odpočinku. Navíc výjimkou nejsou případy, kdy je od státu koupí soukromá firma. A jedna z nich vlastní i starobylý klášter Tchan-če nedaleko čínské metropole, který je dokonce starší než samotný Peking.

V chrámu vrcholí smuteční obřad za zemřelého. Jeho manželka se před obří sochou sedícího Buddhy modlí spolu s mnichy v žluto-hnědém rouchu. Samotná vdova pak má na sobě černý hábit.

Stojím na hlavním nádvoří kláštera Tchan-če, svatostánku, který vznikl už na přelomu 4. a 5. století a mniši mu tehdy dali do vínku název "Vznešeného požehnání". Proslulý je však nejen díky své staleté existenci a uměleckým pokladům, které ukrývá.

"Slavný je i proto, že jedna z ústředních budov v Zakázaném městě, Tchaj Che, tedy síň Nejvyšší harmonie postavená v roce 1406 za vlády dynastie Ming, je vlastně přesnou kopií našeho ústředního chrámu. Jen je, pochopitelně, mnohem, mnohem větší. Díky tomu se však ustálilo i rčení, že nejprve stál klášter Tchan-če a až poté Jou-čou, jak se oblast Pekingu dříve nazývala," vysvětluje asi 30letý mnich I-cang.

Jak známo, uprostřed síně Nejvyšší harmonie se nachází císařský "dračí" trůn a také všude okolo něj jsou hlavně dračí motivy. A právě toto bájné zvíře je spjato i s klášterem Tchan-če.

"Jednoho dne přijel do Tchan-če císař Čchien-lung z dynastie Čching, který vládl v letech 1735-96. Zničehonic spatřil v horách dva letící draky, kteří se nejdříve přiblížili ke klášteru a poté se zase začali vzdalovat. A v tu chvíli se strhla obrovská bouře. Panovník proto mnichům přikázal, aby na střechu chrámu umístili dva zlaté řetězy, do kterých měli být draci přikováni," vypráví I-cang.

Napůl skutečný, napůl legendární je i příběh dcery slavného Kublajchána, princezny Miao-jen, která do kláštera vstoupila ve 13. století a důlky na jednom z kamenů údajně vytlačila její kolena, když se, klečící modlila. Co si však lidé, věřící i turisté, na Tchan-če cení nejvíce, je zdejší klid. Klášter je totiž doslova ukrytý mezi stromy na úpatí jednoho z vrcholků takzvaných Západních hor, Si-šan. Jakoby odjakživa byl jeho součástí.

S okolní přírodou dokonale splývá a má i zvláštní kouzlo. Jak jsem do něho vkročil, okamžitě se mi v duši rozprostřel naprostý klid. Ostatně s podobným pocitem se mi svěřovali i mí čínští známí, kteří mi poradili, abych se na chvíli posadil pod jeden ze dvou více než tisíc let starých a 50 metrů vysokých jinanů, tedy stromů dlouhověkých a moudrých, jak je Číňané označují. Uposlechl jsem je, zavřel oči a naslouchal. Jediným zvukem široko daleko byly modlitby mnichů, zpěv ptáků a šumění listí ve větru.

Doslova posvátnou atmosféru dotváří i kamenný les 73 buddhistických pagod, ve kterých spočívají ostatky nejvýznamnějších mnichů. Poslední představený, který se jmenoval Mao-lin, však zemřel už v roce 1974. Žádný další po něm nepřišel. Úřady to nepovolily.

"Taková je náboženská politika v Číně. Úřady určují, kolik smí být v každém klášteře mnichů. V případě Tchan-če je nás tu tedy jen osmnáct. A navíc celý komplex koupila jedna bohatá firma z Pekingu. Ano, my tady můžeme žít a modlit se, ale to je všechno. O ničem nerozhodujeme a nic nám nepatří,"stěžuje si mnich I-cang.

Jméno daného vlastníka odmítá říct a nedozvěděl jsem se ho ani na místním úřadě. Naopak se ze mne snažili vypáčit, kdo mi tuto informaci, prý tajnou, prozradil. Na druhé straně mi aspoň potvrdili, že v klášteře mohu přespat. V přepočtu za 26 tisíc korun za noc.

autor: mir
Spustit audio