Molenbeek, to nejsou jen teroristé. Bruselská čtvrť neprávem doplácí na svou špatnou pověst
Bruselská městská část Molenbeek získala nálepku bašty islámského extremismu, odsud totiž pocházeli strůjci atentátů v Paříži a v Bruselu. Belgická policie tu stále eviduje stovky lidí, které podezřívá z napojení na islamistické skupiny. Molenbeek se teď snaží veřejnosti ukazovat svou normální tvář, a zlepšovat tak svou pověst. Třeba pomocí prohlídek zdarma.
Na rušném náměstí před radnicí v Molenbeeku vítá naši skupinku asi dvaceti cizinců průvodkyně Sara. A hned na úvod klade tato drobná brunetka jednoduchou otázku: „Už jste někdy slyšeli o Molenbeeku? Asi v televizi, že? Dneska vám ukážu, že Molenbeek je ve skutečnosti moc hezké místo, kde je toho hodně k vidění.“
Průmyslové srdce Bruselu
Molenbeek byl původně zemědělskou lokalitou. Dokládá to i jeho název, který v překladu znamená mlýnský potok. V novověku se ale proměnil v průmyslové srdce Bruselu. S rozmachem průmyslu byli potřeba dělníci, a tak se z Molenbeeku stala přistěhovalecká čtvrť.
Dělníky z jiných částí Belgie později nahradili Italové a Maročané. Zatímco Evropané se postupně přesouvali jinam, imigranti z muslimských zemí zůstávali. A tím měl Molenbeek zaděláno na dnešní problémy.
„Krátce potom, co se sem přistěhovali, vypukla v 70. letech hospodářská krize a už nebylo možné zlepšit jejich sociální postavení,“ vysvětluje Sara.
Betonové art deco
Navzdory tomu není Molenbeek zanedbanou skrýší islámských radikálů. Početná muslimská komunita je tu sice vidět na každém kroku, z dálky je tu ale mnohem viditelnější křesťanská historie.
„Tohle je kostel svatého Jana Křtitele. Jeho věž je vysoká 68 metrů. Je postavený ve stylu art deco na místě starého kostela. Tehdejší starosta se rozhodl, že tu nechá postavit nový. Aby ale ušetřil, je celý z betonu,“ představuje Sara jednu ze zdejších pamětihodností.
Bílý kubistický kostel s obřím vitrážovým křížem v průčelí postavili v roce 1932 za pouhých 15 měsíců. Nejde si nevšimnout, že jeho věž silně připomíná minaret.
Budov v meziválečném stylu art deco je v Molenbeeku mnohem víc, stejně jako architektonických pozůstatků z doby koloniálního rozmachu Belgie v 19. století. Vyrůstá tu i množství moderních obytných domů, které lákají na nízké ceny. A všude je spousta zelených ploch.
Molenbeek stojí za vidění
„Každá metropole v Evropě má své problémové čtvrti. Jak jste ale mohli vidět, jsou tady hezká místa, žádná šeď. Lidé se sem kvůli špatné pověsti bojí chodit, i když je tu hodně zajímavého,“ povzdychne si Sara.
Za vidění tu podle ní určitě stojí kostely, muzea nebo zámek. „Je tu i mnoho parků a komunitních zahrad, a dokonce pivovar,“ vyjmenovává Sara, podle které je negativní image Molenbeeku nezasloužená. O její zlepšení se na radnici stará Ann Gillesová-Gorisová.
„Je to těžké, protože to, co se o nás všude píše, je strašné. Snažíme se proto mluvit s lidmi, ukazovat jim to tady a umožňovat setkání s místními, aby svůj názor na Molenbeek mohli změnit,“ říká.
V boji s předsudky ale ještě radnici čeká dlouhý boj. Příslibem do budoucna může být třeba i dvacet členů naší skupinky, kteří se na vlastní oči přesvědčili, že Molenbeek vůbec nepůsobí jako nebezpečné místo.
