Možná se jazzem neuživíte, ale vaše hudba bude mít smysl, říká řecký hudebník
Když se řekne Řecko a hudba, většině z nás se vybaví tóny buzuki nebo syrtaki. Jenže k Řecku dnes už patří také jazz. Jeho duchovním otcem je Dimos Dimitriadis, profesor na fakultě hudebních věd univerzity Jonské akademie na ostrově Korfu, předseda mazinárodní jazzové sekce v Řecku a vynikající jazzový saxofonista. S nadšením pořádá pro zájemce jazzové semináře a často hraje ve studentských klubech se svými žáky.
„Rozdíl mezi jazzem v Řecku a jinde je v publiku. Většinové posluchačstvo jazz vůbec nezná. Ale taky je rozdíl mezi posluchači dnes a před deseti lety,“ vysvětluje mi Dimos situaci v dnešním Řecku.
„Po válce se začal v Řecku objevovat jazz, ale pak se tahle vlna zastavila. Jazz se vytratil, byla to hudba starší generace. Zmizely orchestry hlavně z ekonomických důvodů. Řecko je malá země, a proto je i tamní publikum velmi malé,“ popisuje ekonomické aspekty vymizení jazzu.
Právě Dimos dnes v Řecku patří k největším propagátorům jazzové hudby. „V posledních letech se objevili mnozí mladí nadějní muzikanti, kteří jsou dobře vzdělaní v jazzu, mají hudbu rádi a opravdu se o ni zajímají. A nemají taky nic jiného na práci,“ říká.
A to všechno za situace, kdy se podle jeho slov jazzem zkrátka nedá uživit… „Nejen v Řecku, ale ani ve většině zemí,“ zdůrazňuje. „Mladí hudebníci bez rodin a hypoték můžou hrát na festivalech a přežít, ale když mají závazky, pak to není možné.“
Jazz, to je spolupráce
V Řecku existuje v rámci univerzity jen jediné oddělení jazzové hudby, a to právě na Korfu. Letos oslaví své sedmnácté narozeniny. Zapsáno je zde okolo 25 až 30 studentů, kteří hrají na různé nástroje.
„Mladí lidé, kteří studují hudbu, o jazzu vědí. Mnozí jazz obdivují kvůli tomu, co dokáže. Jsou to odlišné věci než u jiné hudby,“ vysvětluje Dimos Dimitriadis.
„Mladí lidé totiž vidí, že se v jazzu úzce spolupracuje. Někteří právě tohle jazzu závidí. I hudebníci, kteří jazz nehrají, by rádi patřili do téhle komunity. Je to krásná spolupráce,“ pochvaluje si Dimos.
V době, kdy se všechno dělá hlavně pro peníze, je velmi vzácné, když někdo dělá něco pro pouhé nadšení a zdarma.
„Semináře dělám proto, abych mladé lidi seznámil s jazzem. Chtěl bych vrátit nejen to, co jsem sám dostal od ostatních hudebníku, ale i od hudby samotné. Věřím, že jazz má mnohem hlubší smysl, a tuhle myšlenku chci předat dál,“ upozorňuje Dimos.
Propagátor jazzu svého rozhodnutí nelituje
Na Korfu ho přivedlo místo na univerzitě, kde začal okamžitě propagovat jazz. „Kerkyra je místo, kde jsem před 17 lety poprvé našel práci a neměl jsem důvod odejít,“ vzpomíná.
„Začal jsem tu s jazzem a viděl okamžité výsledky. Tenkrát byla fakulta hudebních věd velmi nová a já jsem se zde ocitnul právě v době, kdy se teprve vytvářel program. Nikdo vlastně nevěděl, jak to bude nakonec vypadat.“
Svého rozhodnutí prý nikdy nelitoval. „Naše metody mají okamžité výsledky. Většina našich absolventů si našla uplatnění v Aténách, a tak se naše fakulta stala známou.
Máme kontakty se zahraničními školami, v Evropě i Americe, s cizími profesory, kteří přednášejí na seminářích, založili jsme letní hudební akademii, kam přijížděli významní světoví hudebníci. Naši studenti vyjíždějí do zahraničí v rámci nejrůznějších evropských programů.“
Jazzový hudebník není pouhým přehrávačem not
Podle Dimose se hraním jazzu vytváří hodnotná komunita a ta je v dnešní době velmi důležitá. „Hudební vzdělávání je skupinová záležitost. O každou myšlenku a nápad se člověk podělí s ostatními, třeba při zkouškách, sdílí radost z hudby s ostatními a má pocit, že přispívá svým dílem k nějakému celku,“ shrnuje.
Možná chce taky zachránit reputaci hudby samotné, ze které se stalo jen pouhé čtení partitur. „Hráči klasické hudby ještě do 19. století také vytvářeli, měli velké schopnosti. Ve 20. století se všechno vytratilo,“ upozorňuje.
„Hudebníci už se neučí poslouchat, neskládají, neodposlouchávají, jen hrají, co vidí. Když ukážeš mladým, že se dá muzika vytvářet, okamžitě se nadchnou. Možná můžeme napravit velké chyby v hudebním vzdělávání, kde se klade především důraz na přesné hraní not,“ doufá.
Rozhovor s Dimosem Dimitriadisem byl odvysílán na ČRo Dvojka.