Na Filipínách poničených tajfunem nezemřela naděje. Přesvědčil se o tom náš zpravodaj

Tisíce mrtvých, obce smetené z povrchu zemského, všudypřítomné zoufalství. Supertajfun Haiyan, který před více než týdnem zasáhl Filipíny, zcela změnil život obyvatelům mnoha měst a vesnic. I v této apokalypse jsme zaznamenali okamžiky štěstí, naděje i obyčejné lidské radosti.

Na letišti v Taclobanu přistává jeden vojenský speciál za druhým. Švédové, Američané, Filipínci. Obří herculesy otevírají své útroby a v nich postupně mizí stovky a stovky lidí, kteří přišli o všechno, ale zároveň neskrývají radost, že konečně opouštějí tohle peklo. Jedné mamince z očí doslova tečou slzy štěstí.

Narodil se uprostřed katastrofy

„Jmenuje se Heien Daniel, narodil se mi přímo na letišti v Taclobanu. Pomohli mi naši filipínští doktoři, vše proběhlo bez komplikací a oba jsme v pořádku,“ svěřuje se mi 24letá Rosel z Taclobanu, zatímco v náručí svírá spící miminko.

Čtěte také

Zázrak v apokalyptické hrůze. Nový život, nová naděje. Radost v tu chvíli neskrývá jiný kluk, pobíhající pár kilometrů od taclobanského letiště.

Zoufalství střídají momenty obyčejné radosti

Mezi troskami domů totiž našel Rubikovu kostku. Jeho dům spláchla pětimetrová valící se hradba vody. Přišel tedy nejen o veškeré zázemí, ale také o oblíbené hračky. Není divu, že pestrobarevný předmět svírá jako neocenitelnou vzácnost.

Dočasný azyl v Taclobanu ve stanu Special Air Force

A zatímco otáčí jednotlivými stranami, míjí ho tříčlenná rodina – děda s dcerou a vnukem, kteří pátrají po otci rodiny. Také nemají nic. Jen naději a malý dvoukolový vozík, ve kterém převážejí veškerý zachráněný majetek. Chvíli se ho snaží táhnout všichni společně, pak se onen klučina nabídne, že to zvládne sám.

Je ale příliš těžký. Přesto se nevzdává, a když mu popruhy sklouzly z ramen, přičemž málem zakopl, zasmál se tomu. Jaká změna ve tváři! V místě, kde si utrpení podává ruku se zoufalstvím.

Místní jsou za solidaritu nesmírně vděční

„Odkud jste, z České republiky? Kde to je?“ ptá se mne mladý muž, zatímco jeho matka mi podává lahev s limonádou. Jejich obchůdek totiž tajfun nezničil celý a pár lahví jim ještě zbylo. Dar k nezaplacení. Dar v místě, kde se nyní nedá koupit vůbec nic.

Tajfun Haiyan za sebou nechal zpustošená města a vesnice

Krátce nato naskakuji na armádní vozidlo, které přiváží humanitární pomoc a zároveň, pokud to kapacita umožňuje, funguje jako místní dobročinné taxi.

Ostatně jen díky příslušníkům filipínských jednotek speciálního nasazení jsem mohl v Taclobanu přežívat tolik dní. Jako luxusní azyl mi totiž poskytli svůj velitelský stanový přístřešek. A občas jsem využíval i jejich techniku.

Vstřícnost jsem ale cítil ze všech stran a mnozí mi děkovali, že jsem tady, že se svět dozví o jejich tragédii. A stejně srdečně se pak se mnou i loučili. Dospělí i děti.


Zvětšit polohu Taclobanu

autor: mir
Spustit audio