Na palestinském pivu si pochutnávají i Izraelci. Navíc ho vaří jediná sládková na celém Blízkém východě
Palestinka Madíz Choury vaří pivo jak pro Palestince, tak i pro Izraelce a pochutnat si na něm můžete i v Evropě. Navíc ho vyrábí z českého chmele. Unikátní minipivovar založil její otec spolu se svým bratrem ve městě Taybeh, jediné křesťanské obci na palestinských územích. Před dvěma tisíci lety na stejném místě pobýval i Ježíš Kristus před svou poslední cestou do Jeruzaléma.
Každé ráno se nad městečkem Taybeh obklopeném olivovými háji a vinicemi rozezní zvony kostela sv. Jiří. Jejich jemný, ale do dálky slyšitelný zvuk se mísí s hýkáním všudypřítomných oslů a doléhá i do zdejšího minipivovaru, který v roce 1994 založili bratři Nadím a David Choury.
Český chmel a japonský ječmen na německý způsob
Sedmapadesátiletý Nadím mne provádí halou o velikosti běžné školní tělocvičny. Právě tady vzniká pěnivý mok, který si už prorazil cestu nejen do zdejších obchodů, ale pochutnávají si na něm i v Americe a na Dálném východě.
Však prý také používají ty nejlepší suroviny. Sladový ječmen dovážejí z Belgie a Japonska, kvasnice z Velké Británie a chmel pak z Bavorska a České republiky.
Pivo Taybeh je výjimečné i tím, že do něj nepřidávají žádné konzervační prostředky ani přísady, přesně podle německého zákona čistoty piva z roku 1516. A také proto, že ho vaří žena.
Pivo vaří navzdory překážkám
„V pivovaru jsem se pohybovala od svých deseti let. Sledovala jsem, jak náš rodinný podnik roste, dohlížela na kvalitu piva, pomáhala s jeho distribucí a snažila se o jeho popularizaci mezi Palestinci. Pivo se prostě stalo nedílnou součástí mého života,“ vypráví mi dnes 31letá Madíz Choury.
Mezitím ručně nalepuje na každou láhev označení v hebrejštině. Bez toho by, jak vysvětluje, bedny s pivem neprošly izraelskou kontrolou. Ostatně bez povolení by ani ona sama jakožto Palestinka nemohla vstoupit ani do Jeruzaléma, který je od Taybeh vzdálený pouhých patnáct kilometrů.
Překonávání překážek ale bere s nadhledem. A úsměvem: „Náš pivovar funguje už 23 let a je pro ostatní příkladem. Ukazuje, že i přes všechny těžkosti je možné na palestinských územích dělat úspěšný byznys.“
První, ale snad ne poslední
Lehké to Madíz nemá, respektive neměla ani na samotném Západním břehu Jordánu, kde žijí převážně muslimové. Samozřejmě proto, že je žena.
„Někteří se mnou odmítali i jen mluvit, hlavně příslušníci starší generace. Nebrali mne vážně, a když jsem zvedla telefon, chtěli jen otce. Někdy mne zcela ignorují, což je frustrující, ale na druhé straně mne to posiluje,“ směje se sympatická sládková.
Madíz zkušenosti sbírala v Americe, kde vystudovala vysokou školu, nebo na pivovarnických kurzech v Číně. Však také jednou rodinný podnik převezme.
„Miluji to. Mám ráda pivo, jeho výrobu i pivovarnictví jako takové. Je to zábava, žádná nuda. A navíc je pro mne ctí být první palestinskou sládkovou, což je unikátní,“ říká hrdě Madíz Choury a dodává, že chce být vzorem i pro další ženy na Blízkém východě.
