Na poslední cestu vyrazila nejstarší lokomotiva na Slovensku
Třistadesítka, Kačena nebo Čtyřka. Pod těmito na první poslech nejasnými názvy se skrývá naolejovaná krasavice - nejstarší pojízdná lokomotiva na Slovensku. Dělníci ji vyrobili v Budapešti v roce 1896 a ještě tento týden se proháněla po bratislavských kolejích. Ovšem kvůli přísným předpisům to byla její poslední jízda. Členové Klubu přátel železnice ale neházejí flintu do žita a doufají, že jednou přijde čas a mašinu zase vrátí na koleje.
Mašinfíra Ivan Hašta je zahalený dýmem a není zcela jasné, zda-li dýmem z komína, nebo z dřevěné fajfky, kterou nevyndává z úst, ani když přikládá. Strojvůdce v tak krásné lokomotivě přece musí držet fazónu. "Odmalička jsem toužil být strojvedoucí. Objevila se příležitost si udělat zkoušky na parní mašinky. Zkoušky jsem si hradil ze svého, až potom jsem nastoupil k soukromé společnosti, tak to bylo jednodušší," popsal své začátky Ivan Hašta.
Kdysi na dráze pracoval, kvůli nadbytečnosti ho ale propustili a na koleje se vrátil přes historické lokomotivy. Tuto nejstarší opravili kolegové před 25 lety. Teď sice zatápějí v kotli naposledy, stejně se ji ale pokusí zachránit, říká Peter Guštara. "Končila tlaková zkouška kotle. Je naplánované, že v průběhu dvou let by se začala znovu opravovat do provozu. Tuto lokomotivu jsme získali z Maďarska výměnou za dva vozy. Na Slovensku byla zachovaná ještě jedna taková lokomotiva a z obou se poskládala jedna provozuschopná," přiblížil Peter Guštara.
Lokomotiva 310 je opravdu krasavice. Do kopce už sice netáhne a soupravu vagónů proto musí tlačit i jedna o pár let mladší kolegyně - 331 zvaná Uherka z roku 1908. Oba stroje si zálibně prohlíží Jirka, který s nimi nejede poprvé. "Jeli jsme někdy před rokem a s mašinou měli nějaké vážné problémy. Zůstali jsme viset na trati, tak nás museli odtahovat jinou mašinou, takže to bylo takové dobrodružné," řekl Jirka.
Skoro všechny lokomotivy mají různé poetické názvy. Železničáři si v nich přímo libují. A kdo se v nich vyzná, jako by patřil do jejich tajného společenství. Třistadesítce se říká Kačenka, vysvětluje mašinfíra. "Podle jejího typického pohybu do boku, což je typický jev pro dvouválce. Je to nejpříhodnější. Kotel už není tak starý, byl namontován jiný - 1931," vysvětlil.
Historické lokomotivy mají své místo na nádraží Bratislava-východ, kde vzniklo v čase Uherského království velké parní depo. Je velmi dobře zachovalé, a proto se letos stalo chráněnou památkovou zónou. Tady se přátelé železnic pokusí Kačenku zase opravit.
