Na začátku byl šílený nápad a desítky dopisů. Pak se čeští cestovatelé vydali po stopách Malého prince
Vzpomenete si, kdy jste někomu naposledy napsali dopis? Tuhle otázku si položila čtveřice cestovatelů, když před pár týdny vyrazila do Maroka po stopách spisovatele a pionýra letecké pošty Antoina de Saint-Exupéryho. Cestovatelé přesvědčili desítky lidí, aby místo klávesnice vzali po letech do ruky pero a napsali někomu blízkému. Dopisy pak naložili do auta a odvezli čtyři tisíce kilometrů až na mys Juby jen proto, aby je z tamní pošty poslali zpět.
Na začátku to vypadalo jako absolutní nesmysl. Jenže představa, že jednoho dne někomu přijde dopis z Afriky, byla lákavá. A tak jsme si slíbili, že pojedeme se stovkou dopisů, ale klidně i s jedním jediným.
Nakonec se jich v poštovním pytli mačkalo 114 a my s nimi ve dvou terénních autech přejeli dálnice Evropy, nechali den a noc odpočinout v podpalubí trajektu plujícího přes Středozemní moře a teprve pak začala naše kola odvíjet první kilometry maghribskými pistami. Stali se z nás, po vzoru Exupéryho, kurýři na jih.
V cestě našemu cíli stály vrcholky Malého i Velkého Atlasu. Místo zdolávání dvoutisícovek takzvaným autohorolezectvím, jak interně šplhání po úzkých kamenitých cestách říkáme, jsme se rozhodli uhnout k alžírské hranici, do prachu a písku saharské pouště.
Malý princ prodává. Takhle vydělávají v Maroku
Ve městě Zagora jsme doplnili zásoby nafty, vody a jídla a poprvé se setkali s Exupérym v krámku s nápisem Le Petit Prince. „Četl jsem Exupéryho knihu. Líbila se mi a to byl také důvod, proč jsem obchod tak pojmenoval. Zajímal mě osud Exupéryho. Jsme blízko pouště, kde havaroval a kde se také odehrál děj Malého prince,“ vysvětluje 43letý Atzman, majitel obchodu.
„Blízko pouště, kde havaroval“ znamená v překladu několik tisíc kilometrů. Atzman vypráví tuhle historiku na potkání všem turistům. Příběh o Exupérym prodává. Kupujeme od něj datle, energetickou bombu beduínů, a mizíme v poušti.
Když jsme dorazili do Erg Chebbi, začala písečná bouře, ale měli jsme štěstí. Před námi se objevil kemp s příznačným názvem Le Petit Prince. Za chvíli nás už uvítal Zaíd a naprosto nearabsky s námi nesmlouval o ceně. „Přijíždí sem hlavně rodiny s dětmi a děti dobře znají příběh Malého prince. Proto jezdí k nám, funguje to,“ vysvětluje.
Kde o Exupérym nevěděli vůbec nic?
A ani se nám nesnaží spolu s berberským jídlem naservírovat nejoblíbenější místní historiku pro turisty o tom, že právě tady Exupéry havaroval se svým letadlem. Zaíd jde rovnou s pravdou ven: „Je tu zbytek filmové makety letadla. Ta leží asi 20 kilometrů odtud.“
Čekalo nás ještě dalších tisíc kilometrů na jih, do města Tarfaja, jediného místa v Maroku, kde slavný spisovatel více než rok pobýval, a také paradoxně do místa, kde lidé, kterých jsme se ptali, nevěděli o Exupérym vůbec nic.
