Maltu, rozlohou menší než Praha, nedobyli za druhé světové války Němci, ani Italové. Na obraně ostrova se hojně podílely i Češky

11. června 1940 spadly na Maltu první bomby shozené letouny fašistické Itálie. Středomořský ostrov pak téměř tři roky čelil více než třem tisícovkám náletů. Dobýt ho se však Italům ani Němcům nepodařilo.

Strategické podzemí

Malta za to vděčí i podzemnímu velitelství, takzvaným Lascarisovým válečným místnostem vyhloubeným ve vápencové skále asi 40 metrů pod povrchem.

„Sídlilo tady spojené velitelství námořnictva, armády a letectva. Každá z těchto složek tu měla vyhrazené své části. Největší patřila letectvu,“ přibližuje mi Mario Farrugia, předseda nadace, která pečuje o místní vojenské památky.

Kancelář podzemního spojeneckého velitelství ve Vallettě|foto:Filip Nerad, Český rozhlas

Stojíme v bývalém společném operačním středisku, které využívaly všechny tři složky operačních sil dohromady. Ve vysoké místnosti je celá čelní stěna pokrytá detailní mapou nedaleké Sicílie. Na boku pak stojí pojízdní žebřík, který vojákům pomáhal zanášet na mapu údaje.

Jak Eisenhower z Malty utíkal

„Z této místnosti se řídily první dva dny invaze na Sicílii, která měla krycí název Operace Husky. Byl tady nejvyšší velitel spojeneckých vojsk generál Eisenhower, britský polní maršál Montgomery a další důležití velitelé. Na téhle mapě sledovali vývoj vylodění,“ ukazuje Mario.

Generál Eisenhower tu strávil pouze dvě noci a dost na to nadával. Vlhly mu tady totiž cigarety

Špičky spojeneckých armád na Maltě ovšem nepobyly dlouho. Důvodem nebyl jen rychlý postup invazních jednotek v červenci 1943, ale také podmínky, které v podzemních prostorách maltského štábu panovaly.

Čtěte také

Krádež per není česká specialita. Vyprávět by mohl americký generál Eisenhower

„Generál Eisenhower tu strávil pouze dvě noci a dost na to nadával. Vlhly mu tady totiž cigarety,“ usmívá se můj průvodce. „Byla tu velká vlhkost, kvůli které bylo nutné nainstalovat velmi výkonný ventilační systém. Ten jsme jako všechno ostatní také zrestaurovaly a funguje dodnes.“

Maltu bránily i Češky

S Mariem Farrugiou vstupujeme do další místnosti. Pod námi je obří mapa Sicílie a Malty rozdělená na jednotlivé sektory, po kterých operátoři posunovali dlouhými tágy makety letadel operujících mezi Sicílií a Maltou.

Na vše z balkonku dohlížel řídící důstojník, okolo kterého bylo rozesazeno deset telefonistů a telefonistek. Na jejich přístroje přicházely zprávy o pohybu letadel na bojišti.

Mapa Sicílie na stěně operačního střediska podzemního spojeneckého velitelství na Maltě|foto:Filip Nerad, Český rozhlas

„V operaci Husky bojovalo i mnoho Čechů. Tady ale žádný nesloužil. Většinou tu byli Britové a Američané, celkem asi 400 lidí,“ odhaduje Mario. Češi se prý také podíleli na obraně Malty během bombardování, tedy přesněji řečeno Češky.

„V roce 1939 tu bylo několik českých umělkyň, které pracovaly v zábavním průmyslu. Když vypukla válka, nemohly odsud, a tak některé vstoupily do dobrovolnických sborů ve spojeneckých jednotkách,“ vysvětluje můj průvodce.

Tajemství prozrazeno

Ačkoli se o podzemním komplexu, nazvaném po někdejším velmistru řádu maltských rytířů Giovannim Lascarisovi, mluví jako o nejstřeženějším tajemství Malty za druhé světové války, nacisté o něm podle Maria dobře věděli.

Čtěte také

Konec studené války? Můžeme dosáhnout trvalého míru mezi Východem a Západem, věřil americký prezident

„Ve vedlejší místnosti máme originální italsko-německou štábní mapu, která jasně ukazuje, že tady bylo nejvyšší velitelství. Němci měli velmi přesné informace o všech zařízeních na Maltě.“

Navzdory tomu ostrov patřící tehdy Británii nikdy neovládli. Po válce podzemní prostory sloužily jako centrum sledování sovětských ponorek ve Středomoří a dnes jsou jednou z turistických zajímavostí maltské metropole.