Nedobytnou belgickou pevnost Eben-Emael obsadili Němci během čtvrt hodiny
Pevnost Eben-Emael vyrostla ve 30. letech na belgicko-nizozemské hranici, aby ochránila Belgii před případnou německou invazí. Stala se největší pevností v zemi a Belgičané ji považovali za nedobytnou. Mylně. Nacistickému Německu stačila v květnu 1940 necelá čtvrthodina, aby ji ovládlo, a otevřelo si tak cestu k obsazení celé Belgie.
Na rozlohu má 75 hektarů a vešlo by se na ni 150 fotbalových hřišť. Chránilo ji několik dělostřeleckých baterií, otáčivé střílny, vodní kanál a masivní opevnění, na kterém jsou dodnes vidět zářezy od kulek a granátů. Přesto wehrmachtu netrvalo ani 15 minut, než její obranný systém vyřadil z provozu.
Úder z nebe
Podle Marcela Verhasselta z organizace, která pečuje o zachování této památky, byla pevnost připravená na klasický útok po zemi pomocí tanků a dělostřelectva. Němci ale udeřili ze vzduchu.
„Bylo to úplně poprvé v dějinách, kdy někdo takto napadl pevnost. Použili k tomu kluzáky, se kterými se tiše snesli na pevnost a zlikvidovali její děla. Nasadili přitom i zcela nové zbraně jako kumulativní nálože,“ doplňuje můj průvodce.
Zbytek posádky se pak bránil ještě asi den, než kapituloval. „Po těch patnácti minutách všude bylo spousta mrtvých a zraněných, vojáci uvnitř pevnosti ale bojovali dál. Byli to většinou mladí muži kolem dvaceti let, kteří neměli nejmenší šanci proti speciálně vycvičeným německým výsadkářům,“ konstatuje Marcel Verhasselt.
Výlet časem
Vnitřek pevnosti je dnes restaurovaný do podoby, jak vypadal v době, kdy na ni 10. května 1940 ráno přistály první německé kluzáky.
Kromě originální a částečně stále funkční techniky, dobového vojenského vybavení a místností pro velitele i posádku tu lze najít také nearmádní zařízení jako holičství nebo márnici.
Videoprojekce ukazuje, jak nacisté dobytí pevnosti propagandisticky využili v dobovém filmovém týdeníku. Nasazení kluzáků přitom úplně zamlčeli a zbytek přikrášlili.
Pevnost padla kvůli fotbalu
Fotbalová hřiště jsem v úvodu nezmiňoval náhodou. Právě fotbal sehrál důležitou roli v tom, že tato podle Belgičanů nedobytná pevnost zakrátko padla.
„Mladí vojáci byli zavření celé dny uvnitř. Dostali proto povolení, aby si nahoře vybudovali fotbalové hřiště a hráli tam fotbal,“ vypráví průvodce Marc Bonnyns-Gorissen. „Toho si všimli Němci, když pevnost fotografovali ze vzduchu. Věděli tak, že na ní mohou přistát, protože tam určitě nejsou žádné miny.“
A i když Česká republika odsud leží nějakých 900 kilometrů, také ona sehrála svou úlohu při dobytí tohoto železobetonového obra.
„Němci nacvičovali útok půl roku a využili k tomu pevnosti v Sudetech, které jim padly do rukou, když získali československé pohraničí. Tam také poprvé také vyzkoušeli kumulativní nálože, které pak nasadili tady. Ještě dnes to můžete vidět v Králíkách," přibližuje Marcel Verhasselt českou stopu v nepříliš šťastném osudu pevnosti Eben-Emael.