Nejlepší ovoce na světě prý pěstují v čínském Sin-ťiangu

9 fotografií

V odbavovací hale letiště v Urumči to hučí jako v úlu. Tisíce lidí každý den přichází k přepážkám a minimálně každý druhý je obtěžkán balíčky a krabicemi se symbolem daného ovoce. Přivézt ze Sin-ťiangu domů „suvenýr“ v podobě čerstvých nebo sušených plodů je považováno doslova za povinnost. Ani já nejsem výjimkou.

Ovocná banka

„Vytvořili jsme na třicet ovocnářských oblastí. Za posledních pět let se náš roční příjem zvýšil o 11 % a letos by mohl dosáhnout v přepočtu až 1,5 miliardy korun. Pěstování ovoce se tak stalo jakousi bankou, ze které si nyní můžeme vybírat peníze,“ říká majitel jedné společnosti z Turfanu, oázy nacházející se 150 kilometrů od Urumči, které je metropolí celé autonomní oblasti.

Právě tam také končí veškerá produkce sadů, vinic i farem, ze kterých se v loňském roce sklidilo 5,3 miliónu tun ovoce a ořechů. Část se vyváží do ostatních čínských provincií i do zahraničí, další tisíce tun se suší a poté nabízejí v obchodech, na které v Urumči narazíte doslova na každém kroku.

Datle z oblasti Sin-ťiang|foto:Robert Mikoláš

„Lidé milují tohle ovoce. Je přírodní, čerstvé a dobré pro zdraví. Od července do podzimu je také naprosto nejlepší období prodeje. Hodně lidí se vdává a žení, proto jde obchod lépe a s většími zisky,“ vysvětluje paní Pcha-tchi-ku-li, která spolu s manželem vlastní malý krámek se sušeným ovocem a ořechy. Provozují ho už deset let naproti mešitě Čching chaj.

Malou naběračku ponoří do regálu s pistáciemi, nasype na váhu a počítá. Ty nejlepší – výběrové – vyjdou na 200 korun za kilo. Můžete si však koupit i méně kvalitní. Nabídka je vskutku pestrá, u každého druhu máte nejméně tři možnosti a všechny jsou chutné.

Ochutnávka s přednáškou

Požádám také o pár mandlí, ale nakonec si odnesu rovnou čtvrt kila. Majitelka obchůdku mne však nenechá jen tak odejít, a tak postupně ochutnávám z její nepřeberné nabídky. A poslouchám. O tom, jak má Sin-ťiang pro pěstování vynikající podmínky, jak je tu horko a přitom sucho, že typickým ovocem pro tuto oblast je cukrový meloun, že téměř nekonečné jsou zdejší vinice, sady hrušní nebo granátovníků s krvavě rudými plody a že k vyhlášeným patří i datle.

„Tyhle jsou z oblasti Hami. Tamhlety zase z Che-tchien, jsou delší. Ty v tom pytlíku. Chcete ochutnat?“ ptá se paní Pcha-tchi-ku-li a už mi podává vůbec nejdražší datle na trhu. Kilo totiž stojí zhruba 510 korun. „Mají menší jádro, to znamená, že ovoce je mnohem více. A pokud máte hlad, stačí si dát jen dvě datle a budete nasycený. Každý proto zná datle z Hami i Che-tchien,“ dodává.

Stánky s ovocem|foto:Robert Mikoláš

... a nakonec sladká tečka

To nejlepší si však nechává na konec – hrozinky. „Pocházejí z různých míst, proto se také liší cenou. Tyhle jsou z Hami a tamhlety zase z Turfanu. Vypadají velmi dobře, protože jsou velké. Hrozinky takovýchto rozměrů nejsou obvyklé a jsou také mnohem sladší. Čerstvé hrozny, které jsou až krystalicky průhledné a samozřejmě bez pecek, obsahují 24 % cukru, sušené pak až 80 %,“ popisuje a opět mi dává ochutnat až třícentimetrové hrozinky.

Sin-ťiang si označení „ráj ovoce“ vskutku zaslouží. A navíc, nebyli by to Číňané, kdyby v něm neviděli zároveň lék. Například meruňky proto konzumují i kvůli vitamínu B17, který obsahuje dužina tohoto šťavnatého plodu. Jejich hořké pecky pak pomáhají zastavit kašel. A „král melounů“ zvaný Hami pak obsahuje až sedmkrát více vitamínů než klasický a šestkrát tolik, co jablka.