Němcům máme co závidět
Německo je podle nedávného průzkumu BBC nejoblíbenější zemí světa. Britská stanice už několik let zjišťuje, která země má v celosvětovém měřítku nejpozitivnější vliv. 28 tisíc dotázaných ve 27 zemích světa poměrně přesvědčivě přidělilo pomyslnou zlatou medaili Německu, které je první už potřetí v řadě. Mezi Čechy se však Němci nijak zvláštní oblibě netěší. Čím to, že i když jde o sousední, snadno dostupnou zemi, stále přetrvávají v našich myslích podivná klišé?
Když jsem před rokem odjížděla do Německa, mnozí přátelé neprojevovali velké nadšení. Na návštěvu za mnou do Německa se jim příliš nechtělo. Dodnes zjišťuji, jak málo toho o svých západních sousedech víme.
Často máme Němce spojené s křiklouny z kempů, kteří nám nedopřejí spánek, zato doma si okolo prázdninových bytů stavějí úhledné zahrádky z šišek a denně zametají jehličí. „Myslím, že ty takzvané typicky německé vlastnosti, jako jsou přesnost, pilnost, čistota a pořádek už přestaly platit,“ soudí paní profesorka z gymnázia v Pirně.
Po roce života v Berlíně jí musím dát za pravdu. Autobusy se jízdního řádu opravdu příliš nedrží, psích exkrementů tu je na chodnících stejně jako na pražských Vinohradech, ani sníh Němci téměř neodklízeli a rekonstrukce nejbližší trasy metra se protáhla o pěkných pár měsíců.
Chodci musí v Berlíně zapomenout na ohleduplnost řidičů, kterou poznali v Bavorsku nebo Württembersku. Na Pankowě, kde bydlím, například nejsou skoro žádné značené přechody a místní řidiči vám jinde přednost nedají. Berlín je však přeci jen jiný.
„Podle mě jsou Němci důvěřiví, pořádní, důkladní. Jsou sebevědomí, vzdělaní a mají vždy nějaký cíl, ke kterému si umějí najít cestu. Osobně si však myslím, že jim při tom schází kreativita,“ domnívá se můj kolega ze Slovinska Petar, který žije v Německu už pár let.
Dá se však vůbec mluvit v případě Německa o nějakém národním rysu? Lze srovnávat Sasa s Bavorem, Švába s Hamburčanem? Někde rádi pivo, jinde dávají přednost vínu. To všechno je Německo. Řada věcí vás tu může rozčilovat, řadu věcí – jako třeba neuvěřitelnou chuť se sdružovat a slavit pohromadě, i kdyby vás měl být milión – nemusíte chápat.
Ovšem spoustu věcí můžeme Němcům jen závidět a určitě to nejsou luxusní auta nebo lepší platy. Na úřadech tu jsou o poznání ochotnější, prodavačky se usmívají a jediný, kdo nadává ve frontě, jsem já. Němci jsou až nevídaně tolerantní, a to i k těm, kdo jsou nadmíru hluční.
