Nevěřili jsme, že by to mohlo skončit tak špatně, říká pamětník o masakru na náměstí Tchien-an-men
I po 25 letech je masakr na náměstí Nebeského klidu v Pekingu stále zapovězené téma. V komunistické zemi se o něm nesmí mluvit ani psát. Jako by se nikdy nic nestalo. Událost si však každoročně připomínají v Hongkongu, který už pár let patří Číně. Dokonce tam otevřeli k uctění památky obětí masakru muzeum.
„Pouštíme tu dokument o tom, co se ze 3. na 4. června 1989 v Pekingu stalo,“ říká aktivistka Debby. Amatérské video zachycuje střelbu čínských vojáků do demonstrantů. Na video se dívá také několik Číňanů, kteří přišli asi na jediné místo v celé Číně, kde je možné vidět něco podobného.
Denně do muzea přijde sto dvě stě návštěvníků. Polovina z nich přijíždí z kontinentální Číny a s sebou si přiváží mlčení. „Jsem tady s kamarádem, který přijel z kontinentální Číny. Dobře si na všechny události pamatuje, protože žil v Pekingu. Nezlobte se, ale mluvit o tom s nikým nebudeme,“ říká jeden z návštěvníků.
Dva padesátiletí Číňané se vyhýbají fotoaparátu a mikrofonu. I po čtvrt století mají strach. Stejně jako většina jejich spoluobčanů z komunistické Číny, kteří sem zašli během návštěvy Hongkongu.
Za čtvrt století se tu nic nezměnilo, tvrdí Číňan s kanadským pasem
Mnohem sdílnější je Kanaďan čínského původu Jonathan Lau: „Jsem emigrant, ale dobře si na všechno pamatuji. V té době jsem cestoval po Číně a na demonstracích jsem byl od úplného začátku. Bylo to velmi emotivní, ale nikdo z nás nevěřil, že to skončí tak špatně.“
Číňanovi s kanadským pasem se při vzpomínání třese hlas. Do vlasti se vrátil poprvé až teď, čtvrt století od krvavého masakru. Za tu dobu se podle něj nic nezměnilo.
„Čínská komunistická vláda stále tají, co se tenkrát stalo. Země sice vyspěla ekonomicky, jenže potírá svobodu slova. Vládu a její nové lídry bychom měli přinutit, aby za událost přijali odpovědnost. Když si lidé budou takovou tragédii připomínat, nemůže se opakovat,“ domnívá se.
Malé muzeum by nevzniklo bez podpory obyvatel Hongkongu. Ti pomáhali i stovkám aktivistů, kteří v roce 1989 utíkali ze země. Do pomoci se zapojili běžní lidé, podnikatelé, ale i britská tajná služba nebo americká CIA.
Čínská vláda stále blokuje informace, připomíná ředitel muzea
Své si odpracovala také místní mafie. Za převedení jednoho studentského aktivisty do Hongkongu tehdy účtovala dvojnásobnou taxu, v přepočtu 300 tisíc až milión korun.
„Otevřeli jsme muzeum, protože čínská vláda dosud nepřevzala odpovědnost za událost na náměstí Tchien-an-men a blokuje o ní všechny informace,“ připomíná ředitel muzea Tsoi Yiu Cheong. „Spousta lidí neví, co se opravdu stalo. V Hongkongu o tom můžeme díky Britům mluvit, vzdělávat mladé a bojovat za spravedlnost a demokracii,“ poznamenává.
Na smutnou událost každoročně vzpomínají lidé se svíčkami v rukou v hongkongském parku Victoria. Loni se tu sešlo přes 150 tisíc sympatizantů.
Zničený otec natočil rozhovor. A pak spáchal sebevraždu
„Jsem vděčná, že se lidé o takové křivdě dozvědí. Tady si můžeme poslechnout rozhovor s rodiči jedné z obětí. Otec říká, jak je zničený, protože pro svého mrtvého syna nikdy nevybojoval spravedlnost. Po natočení dokumentu spáchal sebevraždu,“ popisuje Debby. Největší a nejsilnější hnutí v moderních dějinách Číny ji přivedlo ke studiu historie a aktivnímu odporu vůči bezpráví.
„Nikdy na událost nezapomeneme a nepřestaneme bojovat za spravedlnost a demokracii,“ říká na rozloučenou ředitel Muzea 4. června Tsoi Yiu Cheong.
Podobné inciativy a demokratické projevy jsou však v Číně stále velmi riskantní. I letos nechal Peking několik desítek aktivistů a bojovníků za práva a demokracii zavřít. Vypadá to, jako by na událost starou čtvrt století také nemohl zapomenout.
