Noční piknik s káhirskými hipstery? Ramadán přináší nečekaná překvapení
Tradiční rozdělení denní stravy na snídani, oběd a večeři v muslimských zemích během ramadánu padá. Večeře sice zůstává, a po celodenním půstu bývá velmi vydatná, neméně důležitá je ale také noční snídaně zvaná suhúr. Před rozbřeskem se při ní lidé musí najíst a napít do zásoby, protože je čeká další celý den bez jídla a na suchu. Mladí Egypťané v Káhiře začali tyto ramadánové snídaně pojímat jako příjemné noční pikniky s kamarády.
„S voláním k modlitbě za rozbřesku to tady balíme. Pak jdeme každý domů spát. Já ale chodím od osmi ráno normálně do práce. Takže se moc vyspat nestihnu,“ poznamenává Muhammad Magdí, kterému přezdívají Mega.
Je to zubař, vlastní místní posilovnu, a aby toho neměl málo, vymyslel si s kamarády a kamarádkami, že tady budou o ramadánu u stánku po nocích vařit snídaně.
Než vyjde slunce
Stánek září do noci, dominuje mu kulovitá nádoba s úzkým hrdlem s naběračkou. „Jsou v ní uvařené celé boby, které vyndávám do mísy, dám na ně naše přísady a pak to všechno rozmačkám do takové pasty,“ ukazuje Muhammad.
Hnědým bobům se říká fúl a jsou opravdu vydatné. V žaludku mají velmi dlouhou výdrž, což se o ramadánu nesmírně hodí. „Při egyptské ramadánové snídani je fúl základ. K tomu tady máme falafel, rajčata s bílým sýrem, hranolky a děláme i sladkou směs melasy s tahínou, to je taková egyptská dobrota,“ popisuje jídelníček káhirský zubař.
Jsou dvě hodiny v noci a do rozbřesku zbývá ještě hodina a osm minut. O ramadánu má každý tyhle časy zjištěné. Pro dnešek bude tedy s úderem osmé minuty po třetí hodině nad ránem s jídlem a pitím utrum.
Holky z Marsu
Pouliční prodej fúlu je tradičně mužské řemeslo. U tohohle stánku je ale všechno jinak. S Megem tu jídlo v hygienických rukavicích připravují dvě ženy. Mahí má přes vlasy čelenku a vypadá jako pěkná drsňačka.
„Známe se s Megem a Hajou přes skútry. Dali jsme se dohromady a jezdíme společně na vyjížďky,“ vysvětluje a já se nestačím divit. Holky, které vaří fúl a ještě jezdí na skútrech, jsou v Egyptě jako zjevení s Marsu.
A vlastně i jméno stánku koníčky spojuje. Tafwíla totiž znamená slangově naplnění nádrže. „A my tady plníme lidem žaludky, aby vydrželi půst,“ usmívá se Mahí.
Měsíc v roce úplně stačí
Mahí, Haja, Mega a Karím mají stánek jako byznys i zábavu. Chodí sem jíst hlavně kamarádi a kamarádi kamarádů, zastavují se na motorkách i auty. Jsou tu ale třeba i řidiči kamiónů, aby se stihli před rozbřeskem najíst.
Panuje tu vážně příjemná sousedsko-kamarádská atmosféra. Sedí se na trávníku u improvizovaných stolků z prken a pneumatik a z nerezových misek se nabírá chlebem fúl. Po horkém dni je tenhle sedánek za nočního chládku na poklidném předměstí Káhiry úplné osvěžení.
Je krátce po třetí hodině a Haja právě naplnila poslední sendvič fúlem. Pořád je ještě úplná tma, ale jídlo končí. „Jednou za rok je to příjemná změna, ale pořád bych to dělat nechtěla. Jeden měsíc v roce je tak akorát,“ myslí si Haja.
Hipsteři z Káhiry
„Hlavně bych chtěla, aby se vrátili turisté a abych zase pracovala jako průvodkyně,“ dodává němčinářka Haja, která provádí turisty po Káhiře.
„Dneska to bylo příjemné, ale o víkendu čekáme nával, to budou ponocovat všichni,“ pochvaluje si Mahí a pomalu se začíná sklízet. A já se nemůžu zbavit dojmu, že tohle jsou vlastně takoví káhirští hipsteři.
