Od řidiče k řediteli. Chorvatský podnikatel si splnil sen – vybudoval firmu od nuly a otevřel si i vlastní muzeum veteránů

Před 40 lety začínal Antun Presečki jako řidič náklaďáku, dnes vlastní dopravní firmu, provozuje stanici technické kontroly a letos otevřel i soukromé muzeum veteránů. Je příkladem podnikatele, který zůstal věrný svému kraji a rozhodl se ho pozvednout. Své životní sny si proto neplní v Záhřebu, ale v Krapině, malém městě nedaleko hranic se Slovinskem.

Otevřít muzeum starých aut a motorek byl životní sen Antuna Presečkiho. Vůně benzínu ho prý uchvátila už jako malého kluka, když si jeho táta přivezl domů motorku DKV z roku 1953. Stejný motocykl, i když ne přímo ten tatínkův, je jednou z ozdob jeho sbírky.

„Otevřel jsem nádrž a přičichl. S tou vůní jsem nasál svůj sen a lásku ke starým strojům. To byla moje první láska,“ vzpomíná. „A druhá? To je tady ten Morgan z roku 1935,“ dodává.

Čtěte také

Muzeum jako splněný sen

Antun Presečki se chlubí nejen naleštěným červeným kabrioletem s dřevěnou karoserií, který získal od sběratele z Anglie, ale i dalšími 20 auty a 60 motocykly, které zrekonstruovali spolu se synem.

Poválečná auta ze sbírky Antuna Presečkiho

Ve dvoupatrové expozici je třeba americký jeep z 2. světové války, motorové kolo švýcarské armády nebo černý Mercedes 190 z roku 1963, který si často objednávají svatebčané k cestám do kostela.

Majitel muzea se rád chodí podívat i na první auto, které si koupil sám pro sebe. Je to Zastava 750, něco jako taková jugoslávská Škoda 105 nebo německý Volkswagen Brouk.

Čtěte také

Z řidiče ředitelem

Antun Presečki začínal svou profesní kariéru v roce 1977 v místech, kde dnes stojí muzeum veteránů i vozový park jeho firmy. Nejdřív řídil nákladní auta v místním dopravním závodu. O dva roky později už převzal vedení podniku osobní a nákladní dopravy v Krapině.

V 90. letech, po krachu komunistického režimu a rozpadu Jugoslávie, se stal soukromým podnikatelem a upadající závod, kde dřív pracoval, koupil. Dnes provozuje mezinárodní spedici, krajské autobusové linky v Zagorské županiji a také trasy do Záhřebu.

Antun Presečki s motorkou DKV jakou míval jeho otec

Kdo si počká, ten se dočká

Myšlenku zřídit v Krapině muzeum veteránů nosil Antun Presečki v hlavě přes deset let. Teprve když si podnikáním vydělal dost peněz, mohl je postavit. Stálo ho v přepočtu přes 20 milionů korun. Teď má své burácející miláčky konečně pod střechou.

Úspěšný podnikatel vybudoval nejen firmu se 300 autobusy. Už přes dvacet let provozuje také pekárnu, která dodává zboží do čtyř prodejen. Když byl malý, pekl se totiž u nich doma chleba jen jednou týdně a Antun se vždy těšil na čerstvý.

Kromě toho zřídil Antun Presečki v Krapině také pobočku vysoké technické školy, kterou deset let vedl.

Patriot až za hrob

Proč se s takovým potenciálem nevydal do hlavního města? Chtěl pomoci svému kraji, který byl vždy ve stínu velkého Záhřebu.

Čtěte také

„Podle starého přísloví je lepší být v malém městě první než ve velkém poslední,“ usmívá se úspěšný podnikatel. „Tady mám celou rodinu. Žije tu syn i dcera, mám pět vnuků. Je to moje město a chtěl jsem mu tady za svého života něco zanechat.“

Svými podnikatelskými projekty přispívá Antun Presečki k rozvoji Zagorského regionu. Má také spoustu plánů pro sebe i pro svou rodinu, která by měla v jeho díle pokračovat.

Zastava 750 byla první auto, které si Antun Presečki koupil

Syn Antuna Presečkiho Ivica si otce váží, protože má úspěch a dlouhodobou vizi. Chystá se k muzeu veteránů postavit ještě opravárenskou dílnu, kde budou staré vozy zase nabývat lesku. Společně také plánují postavit výrobní linku, ve které budou produkovat ekologické autobusy na elektrický pohon.

autor: pan
Spustit audio