Oprava středověké rezidence není levná záležitost. Úcta k historii ale hraje prim
Dubrovnická republika byl staroslavný středověký městský stát. Na její odkaz však nenarazíte jen v Dubrovníku samém, ale i na ostrovech, které pod republiku také spadaly. Často tam jsou zachovaná letní sídla dubrovnických šlechticů. Jak to vypadá, když si někdo takovou tvrz koupí a začne ji obnovovat?
Když si budete chtít koupit dubrovnickou středověkou rezidenci, můžete ji mít. Tak se k tomu postavila rodina zubní lékařky Gordany Marušić. Středověká letní rezidence, chorvatsky ljetnikovac, která se nachází na ostrově Šipan, byla skutečnou zříceninou uprostřed města.
Z ruiny se stal skvost
„Bylo to tu v zoufalém stavu. Beze střechy, pršelo sem. Museli jsme postavit novou střechu, vyztužit stavbu železem a obnovit kamenné zdivo. Byla to velká a velmi drahá rekonstrukce. Sama jsem tehdy ještě pracovala jako zubní lékařka, tak jsme si to mohli dovolit. To všechno jen z lásky k historii,“ říká zubní lékařka.
Nedalo se tady prý ani spát. Jenom jedna místnost byla obyvatelná – tam spávala předchozí majitelka. „Ale nebyla tu koupelna, nebylo tu vůbec nic. Tragédie,“ popisuje zubařka.
Ljetnikovac byla stavba, kterou dubrovničtí šlechtici budovali podle zavedeného vzoru: čtyři místnosti a salón v přízemí, totéž nahoře, a většinou i kostelík nebo kaplička a čtyřhranná věž. Uprostřed toho všeho byla zahrada, často se sloupovím.
Ljetnikovac Vice Stjepovića Skočibuhe – jak se přesně jmenuje – stojí v malém přístavu Sudjuradj na ostrově Šipan. Ten spadal po Dubrovnickou republiku. Proto ta úcta k historii.
Každý si prý nakonec zazvoní
Kousek za Sudjuradjem je na silnici ukazatel, který upozorňuje na to, že o 200 metrů dál se nachází další ljetnikovac. Vede k němu obyčejná pěšina mezi dvěma vinicemi. Je to skutečná ruina, zčásti beze střechy. Zdi stále stojí.
Nechybí ani ruina kostelíka. Nápis na jeho zdi připomíná Dubrovnickou republiku. Uprostřed kostela, který nemá střechu, roste bříza.
Nad rezidencí paní doktorky Marušić se tyčí v přístavu Sudjuradj ještě jeden unikát: kostel, který nemá věž. Zato točité schody vedou na střechu. Ta je plochá a na kraji je zvon. Dotýkat by se ho měl jen kostelník, ale nikomu to nakonec nedá.
