Ostravský Baník má nové skalní fanoušky. V Brazílii!
Dyjan de Azevedo hraje za ostravský Baník teprve od ledna, ale už pomalu pronikl do povědomí fanoušků. Vzrůstem malý Brazilec odešel do Evropy v 17 letech. Až teď se mu prý začíná daleko od domova líbit. A jeho rodina z toho má radost – teď po konci ligy a před šampionátem v Brazílii už ho netrpělivě čekají v dalekém městě Jaú v brazilském státě Sao Paulo.
„Odešel z domu v devíti letech. Hrál nejdřív tady v Jaú, ale byl na internátu,“ vypráví maminka Tereza de Azevedová. Vzpomíná, jak pak žil po různých městech, kočoval s mládežnickým fotbalem. Domů jezdíval jednou za měsíc.
Teď se vidí maximálně jednou za rok, většinou v prosinci. Letos ale přijede až teď v červnu, na mistrovství světa.
Mohlo by se zdát, že rodina už je zvyklá na to, že jejich syn a bratr je daleko. Domluvili si ovšem se mnou schůzku tak, aby se všichni sešli najednou. Sedíme ve skromném domě ve stotisícovém městě Jaú: maminka, dva bratři – starší Daison a mladší Mailyson – a otec Reinaldo. A také švagrová s měsíční dcerkou.
Fotbalový sen si splnil až v Evropě
Prostřední syn vlastně splnil otcův sen – Reinaldo chtěl vždycky hrát fotbal, ale otec to nedovolil. Málem se to nepovedlo ani Dyjanovi. Nikde v Brazílii ho nechtěli kvůli malé výšce. Teď dělá jeho 169 centimetrů fotbalovou muziku v Evropě.
„Jsme na něj pyšní. Na góly, které dává, na jeho hru… Teď jsme celá rodina fanoušky Baníku,“ říká otec Reinaldo. Společně s nejstarším synem jsou teď blázni do Baníku – stále sledují jeho stránky přes překladač, a hlavně zmínky o Dyjanovi.
Jak říkají, ten byl zase odmala blázen do fotbalu. „Občas šel spát už v dresu. Když hrál v neděli, tak už v sobotu večer se soukal do štulpen, jen kopačky si nechal na neděli,“ vzpomínají jeden přes druhého.
V Česku je všechno tip ťop
Když odešel do Evropy, uměl jen portugalsky. Naučil se anglicky, pak i trochu maďarsky a teď odposlouchává ostravskému nářečí. Oporou v těžkých časech za mořem mu podle ostatních členů rodiny byl vždy starší bratr Daison.
„Odjel do Budapešti, do Honvédu. Hrál za béčko, občas za áčko. Pak se vyznamenal jako střelec v Bardejově. No a teď je v Baníku,“ říká Daison a je vidět, jak moc to bratrovi přeje. Například gól, kterým potěšil ostravské fanoušky, protože pomohl odvrátit sestup klubu.
Teď se už Dyjan do Brazílie vrátit nechce. „Říkal, že Česká republika je krásná. Líbí se mu krajina, která je úplně jiná než tady. Říkal, že je tam všechno tip ťop. Moc se mu tam líbí. A říkal mi, že se bude snažit ze všech sil, aby udělal něco pro Baník,“ svěřuje se Daison.
Rodina online
Nejen na klub, ale taky na rodinu Dyjan myslí. Dokonce přímo při hře. Švagrová Paula říká, že slíbil dát gól pro svou neteř, která se měla brzy narodit. Opravdu vstřelil branku, vytrhl dlouhánovi brankářovi míč a dal si ho pod tričko jako vzkaz neteři a těhotné švagrové.
Facebook, Skype, Whatsapp – Tereza běžně používá slova, která se maminky jejího věku teprve opatrně učí vyslovovat. Na sociálních sítích nechává často Dyjan rodině milé vzkazy.
Mezitím, co si povídáme, nejmladší syn pořád ťuká do mobilu. Píše si s bráchou v Ostravě. Devatenáctiletý Mailyson je rodinný machr přes internet, a v internetové firmě i pracuje.
Bazaly se těší na brazilskou sambu
„Dyjanův idol vždycky byl Cristiano Ronaldo. A můj idol byl vždycky Dyjan,“ říká. „Hráli jsme dost dlouho spolu. Bral mě na tréninky. Pak jsem ale s fotbalem přestal – začal jsem pracovat, abych pomohl rodině. A brácha hrál dál, měl to rád u odmalička.“
„Jestli bych chtěl, aby byl tady u nás? Jasně, vždyť je to můj brácha. Stýská se mi. Ale brzo tam pojedeme. Pokud bůh dá, tak celá rodina. Už bych chtěl jít na jeho zápas,“ doufá Dyjonův mladší bratr, který pět let už žádný přímo na stadionu neviděl.
A starší bratr, muzikant, už se chystá, že přivezou na Bazaly nástroje a spustí na oslavu vítězství pořádnou hlasitou sambu.
Všichni se při vyprávění smějí, jejich hlas ale sem tam jakoby zvlhnul a zachvěl se. „Není to lehké, člověk hodně přemýšlí. Ale zvykla jsem si. Už jsou to čtyři roky,vlastně pět,“ říká maminka, která se synem nikdy nejezdí na letiště, když odlétá do Evropy.
