Ostrov Langeoog: perla Severního moře
Langeoog v Severním moři je považován za jeden z nejhezčích východofríských ostrovů. V létě je oblíbeným turistickým cílem. My se ovšem podíváme, jak se žije na ostrově o velikosti necelých 20 kilometrů čtverečních v době, kdy slunce téměř nevyleze, stmívá se brzy odpoledne a v noci ručička teploměru nebezpečně klesá k nule.
„Máte tu dopravní zácpu?“ vtipkuje Peter Wettstein, když míjíme řadu koňských povozů. Je to jediný dopravní prostředek kromě kola, kterým se tu dá přepravovat. V turistické sezóně se koně téměř nezastaví. Teď se však ostrov, nebo spíše ostrůvek, začíná pomalu ukládat k zimnímu spánku. Celý ostrov je lázeňskou zónou, které Peter Wettstein šéfuje.
„Následující čtyři měsíce bývají velmi klidné, s výjimkou Silvestra, kdy sem dorazí asi 7 tisíc lidí,“ popisuje Peter Wettstein.
Během těchto čtyř měsíců se ovšem lidé Langeoogu nenudí. „V létě místní lidé potřebují vydělat, a tak se v zimě vydávají na dovolenou. Děti tu mají i prázdniny jinak, hospodářský život tu běží také jinak než na pevnině,“ vysvětluje Peter Wettstein.
Bez turistů je tu vše klidnější, pochvaluje si hlídač věže
Po výstupu na vodárenskou věž, nejvyšší místo ostrova, odkud je nádherný výhled, mi Peter Wettstein ukazuje sousední ostrovy, maják, národní park, kde se houfují ptáci před cestou na jih.
Kufry si balí i poslední zbytky návštěvníků. Ročně jich sem zavítá na dvě stě tisíc. Stálých obyvatel nejsou ani dva tisíce. Jedním z nich je hlídač zdejší věže Joni Festehling.
„Když tu člověk bydlí, tak si zvykne a je spokojený. V sezóně je to všechno takové hektické, hlučné, v obchodech, na pláži. Radši mám ty měsíce v zimě. Bez turistů je tu vše klidnější, útulnější, je to skoro až nezvyklé,“ pochvaluje si strážce věže.
Pozemky na ostrově jsou pro místní mladé lidi příliš drahé
I když turistika je dnes víceméně jediným zdrojem příjmu starousedlíků, masové výstavby zůstal ostrov ušetřený. Obří hotelové výškové komplexy jako na pevnině na Langeoogu nenajdete. Některé domy si dodnes zachovávají i doškové střechy.
„Když se staví domy, tak v tradičním stylu,“ potvrzuje pan Wettstein. Problémem podle něj je, že kvůli poptávce zvenčí se ceny pozemků rapidně zvýšily, což vedlo k odlivu mladých.
Dvaadevadesátiletá Alice Happeková prožila na necelých 20 kilometrů čtverečních velkém ostrůvku skoro celý život.
„Naše rodina tu pobývá od 18. století. Otec tu měl stavební firmu. Když jsem byla mladá, tak tu byl život chudší, turistika nebyla tak rozvinutá, lidé byli skromnější. Dnes pořád někam jezdí na dovolenou. Když jel můj otec navštívit sestru do Brém, to už bylo něco,“ vzpomíná pamětnice Alice Happeková.
Odříznutí od zbytku světa se ostrované nebojí, mají přistávací dráhu
Neuvěřitelně vitální paní Alice Happeková na svůj věk vůbec nevypadá. Život na čerstvém vzduchu místním evidentně svědčí. „Taky se dá říct, že jsou tu tací, kteří žijí i nezdravě, ti umírají v 80,“ směje se Peter Wettstein, který mi dělá při putování po malebném východofríském ostrově průvodce.
Zajímá mne, zda tu někdy v zimě zůstanou zcela odříznutí od světa. „Když je silná bouře, když je přístav pod vodou nebo když silně mrzne, což bývá tak jednou za deset let. Ale pro stav nouze tu máme přistávací dráhu,“ ujišťuje Peter Wettstein.
Při mé návštěvě na ostrově s malebnými písečnými dunami nic podobného nehrozí, a tak se vracím zpět na pevninu. Langeoog rozhodně za návštěvu stojí, ale spíše v létě než v zimním počasí.
Zvětšit mapu: ostrov Langeoog je skutečným skvostem Severního moře
