Pavel Polák: Otec Nikanor pootočil kormidlem svého života
Jestli vám připadá, že váš život je fádní, málo se radujete a práce, kterou děláte, vás nenaplňuje nebo přímo nudí, tak se nechte inspirovat mužem, který pootočil pomyslným kormidlem vlastního života. Vlastně jím přímo trhl.
Na to, že je Christo Miškov mladý muž, třicátník, mluví pomalu a s rozvahou o své životní zálibě, ekonomii, číslech a burze nebo směnných kurzech. Každého něco zajímá, ale že by se o finance zajímalo dítě? Zvláštní, že? Přitom Christo Miškov už jako malý doslova hltal učebnice ekonomie. A to i v dobách, kdy v Bulharsku vládli komunisté s plánovaným hospodářstvím. Nejraději četl kritiku kapitalismu, prý jediný způsob, jak se o kapitalismu něco dozvědět.
Dokonce vymyslel pro děti v jedné sofijské čtvrti, kde bydlel, hru na kapitalismus. Namalovaly si peníze, vymyslely zboží, založily burzu a bavily se tím, jak mezi sebou obchodují. Když padl komunismus, dal se Christo Miškov na studia ekonomie. Mezi studenty exceloval, a proto si ho pak vybrali do jedné významné nadnárodní firmy s pobočkou v Sofii. Nakonec dostal velmi lukrativní nabídku z Wall Streetu.
Proč o tom celém povídám? Protože ekonomie a tržní hospodářství zůstaly pro Christo Miškova tím, čím pro něj byly v jeho dětství – zábavnou hrou. Dnes má dlouhé černé vousy a nosí tmavou mnišskou kutnu. Lidé mu neříkají Christo, ale otec Nikanor. Asi tušíte, že tenkrát lákavou nabídku k velkému překvapení všech odmítl. Už si prý nechtěl jenom hrát, chtěl, aby mu život dával smysl. Otec Nikanor ho našel ve službě Bohu. Žije několik desítek kilometrů za Sofií v malém zanedbaném monastýru, který postupně svépomocí opravuje.
Musím se přiznat, že otec Nikanor má můj obdiv. Ne kvůli tomu, že objevil Boha. Má ho zato, že našel odvahu pootočit kormidlem svého života, který se mu dopředu sice krásně rýsoval, ale ze kterého neměl radost. Představte si, jak by asi vypadal svět, kdyby takovou odvahu mělo více lidí. Možná by v něm bylo víc opravených klášterů a méně bankéřů.
