Petrohradské bílé noci fascinují turisty a spojují lidi
„Nezacházej slunce, nezacházej ještě…“ Tahle písnička určitě čas od času vytane na mysli každému, kdo má rád dlouhé letní dny. Pokud mezi ně také patříte, rozhodně si naplánujte výlet na sever, nejlépe do ruského Petrohradu. Tamní bílé noci jsou odměnou pro všechny, kdo za dlouhé zimní sezóny pravidelně trpí tmou. To podle místních není všechno. Vrchol léta je prý dobou, kdy bývalá ruská metropole nabízí až magické zážitky.
V nejdelší dny roku se Petrohrad proměňuje v jednu velkou promenádu. Slunce téměř nezachází, historické centrum města a břehy řeky Něvy i menších kanálů mají ještě po půlnoci romanticky zlatavý nádech a tisíce lidí – místních i turistů – vyrážejí ven.
Bílé noci jsou tu fenoménem, a to nejen proto, že jde o pozoruhodný přírodní jev. Ten spočívá v tom, že slunce na pár hodin zapadá za obzor, ale úplná tma nikdy nenastane. Není divu, že právě tohle období bylo inspirací pro díla mnohých ruských klasiků i jejich současníků.
Bílé noci si můžete vychutnat sami i v náporu turistů
O tom, že Petrohrad je za bílých nocí doslova magickým městem, je přesvědčen i básník Dmitrij Grigorjev. „Za letních nocí tu vládne trvalý soumrak. Během něj se, jak víme i z literatury, dějí zvláštní věci. Střetává se viditelný a neviditelný svět, pozitivní a negativní energie. To samozřejmě umělce ovlivňuje. I já jsem to zažil,“ usmívá se 52letý básník a prozaik, který Petrohrad, někdejší Leningrad, poznal z nejrůznějších stran.
Vystudovaný chemik za sovětských dob publikoval v samizdatu a byl nucen vystřídat řadu povolání. Práci topiče si – jak říká, tak trochu kvůli nostalgii – na částečný úvazek uchoval dodnes.
„Petrohradská kultura a její až mytické postavení souvisí s geografickými a přírodními podmínkami města. Petrohrad postavili v extrémních severských podmínkách, v močálech, za cenu mnoha lidských životů. V zimě je tu většinou tma, v létě zase dlouhé světlé dny. Podle toho se chovají i lidé. Není žádné tajemství, že je tu nejvíc bláznů a sebevrahů. A také umělců!“ dodává Dmitrij Grigorjev.
Bílé noci pro něj jsou, stejně jako pro mnoho dalších místních obyvatel, nejmilejší částí roku. Byť ji raději tráví v intimnější atmosféře, mimo oficiální akce a tisícihlavé davy.
K bílým nocím patří otevírání mostů
„Člověk si může zorganizovat svoje vlastní malé bílé noci: posedět na střeše některého z domů, pít víno, kochat se západem i východem slunce a jednoduše se těšit z krásy kolem. Petrohrad je kouzelné město,“ říká Dmitrij Grigorjev a připomíná ještě jednu specialitu bílých nocí, za kterou se sem sjíždějí davy turistů z Ruska i ze zahraničí – otevírání mostů.
Těch je v Petrohradu víc než tři sta. Třináct největších v letní sezóně každou noc pravidelně na několik hodin ustupuje velkým lodím. A víc než kdy jindy platí, že je potřeba být ve správný čas na správném místě. Vždyť kdo by chtěl na celou noc uváznout třeba na jednom ze zdejších ostrovů!
„Je to unikát a pro turisty nezvyklá podívaná. My místní v tuhle dobu přizpůsobujeme život nočnímu rytmu mostů. Ty přes den celé město spojují, za bílých nocí ho však otevíráním dělí na spoustu různých částí, kde – když se zapomenete – najednou musíte třeba i nevolky zůstat. Zamlada jsme se tak samozřejmě vymlouvali rodičům, proč nemůžeme včas přijít domů,“ vzpomíná umělec s úsměvem.
„I dnes je to věc, kterou mám na bílých nocích opravdu rád, ale už z jiného důvodu. Potkávají se tak totiž lidé, kteří by na sebe jinak třeba nikdy nenarazili,“ uzavírá básník Dmitrij Grigorjev.
