Po genocidě neměly žádnou budoucnost. Nakonec se jejich život proměnil ve Sladké sny
Genocida ve Rwandě je připravila o muže, otce i syny. Nakonec se ale vzchopily, utvořily taneční skupinu, hrály na bubny a nakonec si otevřely první obchod se zmrzlinou v centrální Africe. Jejich neuvěřitelný příběh se dostal i do kin a snímek Sweet Dreams už získal řadu mezinárodních ocenění. Sladké sny, tak se totiž jmenuje právě i jejich cukrárna v městě Butare na jihu země.
Na scénu doslova vlétlo několik žen s bubny. Smějí se, tančí a do celého světa bubnují. Nová éra Rwandy právě začíná.
„Ingoma Nshya znamená Nové bubny a také nové království. A to je to, co jsme chtěly. Chtěly jsme přijít s novou kapitolou v historii Rwandy, s novou érou,“ vysvětluje Kiki Katese, energická žena a hlavně zakladatelka výlučně ženské skupiny, která ve Rwandě prolomila staleté tabu.
Na začátku zněly bubny
Bubny totiž byly v této africké zemi vždy jen mužskou záležitostí, hrůzostrašná genocida ale všechno změnila, respektive zničila. A naději na lepší budoucnost dala desítkám dívek a žen právě Kiki Katese, která vytvořila skupinu Ingoma Nshya – Nové bubny.
Nejprve bylo nutné osvobodit ducha. A pak i zajistit důstojný život, tedy ekonomickou soběstačnost. V tu chvíli se v hlavě Kiki Katese zrodil nápad: začneme vyrábět a prodávat vlastní zmrzlinu. A když se do projektu zapojila i vyhlášená zmrzlinářka z amerického Brooklynu a zároveň herečka Jennie Dundasová, začal se sen měnit v realitu.
Oběti genocidy vyrábějí první zmrzlinu v centrální Africe
„Hodně si věříme, protože jsme ve Rwandě první, kdo tu dělá zmrzlinu. A jsme přesvědčené, že pokud to budeme dělat dobře a nabízet kvalitní servis, tak uspějeme. Naším cílem je zlepšit život rwandských žen. Všechno, co do tohoto projektu vložíme, se nám vrátí,“ říká Kiki Katese. A tak se jednoho krásného dne roku 2010 dveře cukrárny nazvané Inzozi Nziza – Sladké sny otevřely.
„Jsem hrozně šťastná, že mám tuhle práci. Nedokážu ani slovy popsat, co to pro mne znamená. V době genocidy mi bylo čtrnáct, byla jsem znásilněná a zabili mi otce. Dnes mám čtyři děti, z toho jedno jsem adoptovala a díky obchodu jim mohu zajistit lepší budoucnost,“ je až dojatá paní Leontine z malého univerzitního města Butare. Právě tady totiž dodnes stojí jediný obchod se zmrzlinou nejen ve Rwandě, ale v celé centrální Africe.
Zmrzlinářky se dostaly i na filmová plátna
Vcházím z rušné hlavní ulice do malé, ale provoněné oázy klidu a dobrot.
„Dovnitř nalijeme čerstvé mléko, ovoce a sušené mléko. Směs pak tepelně upravíme, promícháme, šleháme a chladíme,“ popisuje mi klasický postup výroby zmrzliny prodavačka s bílým čepcem na hlavě a širokým úsměvem, zatímco mi dává ochutnat. A jaké mají místní nejraději? ptám se.
„Nejvíce jim chutná čokoládová a vanilková,“ říká prodavačka. Vybrat si mohou i tři různé velikosti.
Možná si teď mnozí řeknete, že na výrobě a prodeji zmrzliny v Africe, kde je navíc pořád horko, přece nic není. Jenže tento pamlsek ve Rwandě i sousedních zemích znal donedávna málokdo. Navíc je z opravdového mléka a ovoce, což ani v našich končinách není úplně obvyklé.
Ve Rwandě navíc žije jen jeden jediný člověk, který umí opravit zmrzlinářský stroj. A když k tomu připočteme, že podnik otevřely a provozují výlučně ženy, které po genocidě neměly prakticky žádnou budoucnost, není divu, že se jejich příběh, příběh vdov, poté bubenic a nakonec zmrzlinářek, dostal na filmová plátna pod názvem Sladké sny.
„Ó, můj bože! Dej mi ještě jednu,“ žádá o další porci zmrzliny hlavní hrdinka filmu Kiki Katese.
