Postavit vlastní vrtulník? Jednou to vyjde, věří polský senior
V dnešní době není problém si koupit nebo pronajmout vrtulník. Je to jen otázka peněz. 84letý Andrzej Matula z Polska po letu ve vrtulníku touží celý život. Rozhodl se však, že si postaví vlastní stroj. Stačí mu, aby se vznesl jen pár metrů nad zem. Osobní vrtulník staví už desítky let. Cíl je však pořád ještě hodně daleko.
Otevíráme dveře do garáže, do které chodí pan Matula každý den. V těsné místnosti stojí torzo vrtulníku. Kabina, ocas a část vrtule. Takto vypadá celoživotní vášeň nadšeného konstruktéra. A kolik let už pan Matula svůj vrtulník staví?
„Od roku 1984. To je hrozné, co? Sice mi pomáhají kamarádi, ale pořád mi chybějí peníze. Proto to všechno trvá tak dlouho. A navíc jsem amatér a spoustu věcí dělám stylem pokus omyl,“ popisuje.
„Otec byl modelář a já jsem taky. Od dětství jsem stavěl makety letadel. To je moje vášeň. Vždy jsem toužil po vlastním, funkčním vrtulníku,“ vysvětluje.
První model vrtulníku začal pan Matula stavět už v roce 1951. Jeho cílem bylo vznést se tak metr a půl nad zem, vydržet ve vzduchu patnáct minut a zvládnout základní manévry.
Stavbu vrtulníku mu nejprve zatrhli komunisté
„Začal jsem stavět model Liliput, na který jsem měl oficiální povolení. Ale dozvěděly se to polské bezpečnostní složky a projekt mi zatrhly,“ říká vystudovaný konstruktér.
Komunisté se báli, že by pan Matula mohl použít svůj minivrtulník k cestě na Západ. Životní sen však pana Andzreje neopustil.
V roce 1984 odešel do důchodu a začal stavět nový dvoumístný vrtulník, který teď stojí přede mnou. Pracuje na něm sice už třicet let, ale ještě nikdy se jeho stroj nevznesl ani o centimetr.
„Všechno jde hrozně pomalu. Chtěl bych, aby to už fungovalo, ale nad každým detailem strávím hodně času. A všechny součástky si vyrábím sám. Proto se to všechno tak vleče,“ zdůrazňuje.
Použil jsem, co se dalo, říká pan Matula
Pana Matulu limitují hlavě peníze. Jako důchodce počítá každý zlotý. Ale skromný rozpočet ho naučil improvizovat.
„Použil jsem, co se dalo. Převody jsou například z malého polského fiatu. Motor je z běžného auta, ze subaru. Sedadla jsou z tramvaje. Koupil jsem je za deset zlotých od dopravního podniku,“ ukazuje mi 84letý nadšenec jednotlivé díly vrtulníku.
„Listy rotoru jsem si taky vyrobil sám. Originální stojí až pět tisíc dolarů. Já si je udělal ze dřeva a laminátu za jeden rok,“ popisuje mi pan Matula, kterého podporují i další senioři.
„Pomáhám mu teprve chvíli. Asi tak pět let,“ říká mi jeden z nich. Věří, že jeho kamarád se jednou vznese? „Proč ne? Jak se říká, vše je teprve před námi.“
Pan Matula tvrdí, že podle výpočtů bude vše fungovat. Teoreticky, na základě knížek, postupuje správně. A věří, že jednou poletí.
Málem jsme letěli oba. Do povětří
Na důkaz, že svému stroji důvěřuje, mi chce ukázat, jak funguje alespoň motor. Sedá do kabiny a startuje.
Motor nechce naskočit, protože najednou z jedné hadičky tryská žlutá kapalina. Podle zápachu je to benzín. Pan Matula vypadá vystrašeně.
„Pořád zapomínám na to, že musím před startem pumpu zapojit,“ omlouvá se a zjišťuje škody. Celý život touží po tom, že se jednou se svým vrtulníkem vznese.
Teď jsme mohli vyletěl do povětří oba dva. „No jo, to máte pravdu. Měli jsme štěstí,“ uzavírá důchodce.
