Pro české evangelíky v Zelowě nejsou Velikonoce jen duchovním svátkem. Přijde i na vajíčka a polévání vodou
Kluci polévají holky a ty jim to oplácejí stejnou mincí. Tak vypadají Velikonoce v Polsku. Aspoň na venkově, kde se dodržují staré zvyky. A kupříkladu po polském Zelowě se na Velikonoční pondělí proháněla i omladina české evangelické komunity. Protože čeští krajané v Polsku tradice ctí.
Právě jsem dorazil do Zelowa, není to žádná metropole, ale asi osmitisícové městečko nějakých 40 až 50 kilometrů od Lodže. Nicméně zhruba 150 let, od začátku 19. století až do druhé světové války, to bylo hlavní město české komunity v Polsku. A důkazy o tom najdete dodnes.
Netrvalo to dlouho a kousíček od náměstí nacházím Centrum české kultury a český klub. Sdružení Čechů v Polsku dostává na vybavení a provoz české klubovny podporu od místních úřadů a také od českého ministerstva zahraničí. Krajané se tady scházejí k promítání českých filmů, děti se tady učí česky a pracují ve výtvarném kroužku.
Jako v zoologické zahradě
„Velikonoce u nás v Zelowě jsou duševním zážitkem a jsou prožívané v tradici evangelicky reformované staré české protestantské církve,“ vysvětluje Věra Pospyszylova.
Ale krajanský spolek udržuje i světštější zvyky než jenom ty duchovní. „Barvíme vajíčka, poléváme se vodou, spíše jde o zábavu pro děti,“ říká.
Padá déšť se sněhem a zima je, že by psa nevyhnal. Tak se namísto procházky s paní Pospyszylovou po městě aspoň projíždíme autem.
„Občas vypadáme trochu jako zoologická zahrada, je nás málo a pořad se společnost menší, ale co se dá dělat, takový je život,“ podotýká.
Rozloučil jsem se s paní Pospyszylovou a odjíždím zpátky do Varšavy s odhodláním, že se do Zelowa musím vrátit někdy, až bude hezky. Česky mluvících krajanů možná ubývá, ale úctu zaslouží už to, že si své náboženství, jazyk, zvyky a kulturu zdejší Češi dokázali udržet tak dlouho a že i za pomoci českých úřadů chtějí vytrvat.
