Půl miliónu motorkářů oslavovalo svobodu a individualismus

Do Jižní Dakoty se sjeli motorkáři z celého světa (ilustrační foto) - Foto:  Dave_S., licence Creative Commons Attribution 2.5

Do Jižní Dakoty se sjeli motorkáři z celého světa (ilustrační foto)Foto:  Dave_S., licence Creative Commons Attribution 2.5

Jižní Dakota se každý rok stává na týden Mekkou amerických motorkářů. Letos jich dorazilo (nejen z Ameriky) asi půl miliónu. Kdybyste se zhruba před týdnem náhodou procházeli po městečku Sturgis, mohli jste tam narazit i na našeho zpravodaje Víta Pohanku, který natáčel přímo mezi motorkáři.

Ten pohled bych přál každému milovníkovi motorek. Městečko Sturgis v Jižní Dakotě má za normálních okolností 6 tisíc obyvatel. Letos sem na výroční sjezd motorkářů podle odhadů přitom dorazilo asi půl miliónu lidí. 

Ne všichni jsou přímo ve městě. Jsou rozesetí v kempech široko daleko. Ale tady na hlavní třídě vidím nekonečné řady motorek – musejí jich být v tuhle danou chvíli tisíce a tisíce. Stojí vyrovnané vedle sebe, vystavené na odiv, miláčci svých majitelů. 

Když říkám motorky, nepředstavujte si rychlé japonské stroje. Tady kralují choppery – speciálně upravené těžké motocykly, obvykle s přehnaně dlouhými řidítky, některé vyzdobené zvířecími lebkami a dokonce kůžemi. A pak jsou tady cruisery, velké cestovní stroje. 

Míří sem motorkáři z celého světa 

Michael je z Bostonu v Massachusetts. Cestou sem do Sturgisu urazil 2352 mil, 3763 kilometrů, a trvalo mu to čtyři dny. Policista, který nechce říct jméno, zdůrazňuje, že někteří motorkáři přiletěli a přijeli z míst a zemí podstatně vzdálenějších. 

„Už jsme letos mluvili s lidmi z Austrálie, Německa, Francie a Indonésie,“ potvrzuje. „Poslali motorky letadlem a na sjezdu ve Sturgisu se zastavují při cestě po celých Spojených státech.“ 

O Češích sice neslyšel, ale určitě prý tady jsou – nebo aspoň byli. Sem se sjíždějí lidé ze všech zemí, kde motorkáři jsou. Stojí jim to za to, ten zážitek je neopakovatelný. 

Choppery prý znamenají svobodu 

Tak třeba padesátiletý Kevin Schmidt jezdí na motorce od dvanácti, možná třinácti let. Jeho první minibike – miniaturní motorka – byla chopper. Z podstatně většího a patřičně chromovaného a pomalovaného kousku na mě teď Kevin promlouvá. 

Nemůže se s ním sice na ulici přeplněné jinými kousky skoro hnout a teď už ani není pořádně kde zaparkovat, ale to mu nevadí. Kevin je tady ve Sturgisu kvůli pocitu přátelství a sounáležitosti. 

Pro Michaela z Bostonu představují choppery svobodu. To, že si stojíte za tím, čemu věříte. A jsou samozřejmě symbolem amerického individualismu. 

Motorkáři působí trochu jako armáda 

Musím se přiznat, že při pohledu na řady chopperů a cruiserů vyrovnaných spořádaně vedle sebe, při pohledu na jejich majitele a majitelky, není individualita ten první přívlastek, který mě napadá. Působí spíš jako armáda. 

Každý sice vypadá trošku jinak, ale zároveň jako by na sobě měli z větší části stejnou koženou uniformu. Všichni popojíždějí sem a tam na hodně podobných, zajímavě přizpůsobených neohrabaných motorkách. 

Ale koneckonců, kdo jsem já, abych je soudil. Pohled je to v každém případě jedinečný. A najdete ho těžko někde jinde než tady ve Sturgisu jednou za rok. 


Zvětšit mapu: do Sturgisu v Jižní Dakotě se každoročně sjíždějí motorkáři

Autor:  Vít Pohanka  (vpo)
Pořad: Motožurnál  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: neděle 0:05  |  Délka pořadu: 55 minut – vysíláno do prosince 2012  
 
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas