Puškinovo exkluzivní vyhnanství v Michajlovském: čarokrásná příroda mu byla inspirací pro více než sto uměleckých děl
Dvě krásná léta strávil král ruských básníků Alexandr Sergejevič Puškin ve vesnici Michajlovské v usedlosti svého dědečka Hannibala nebo u jiných příbuzných v Pskovské gubernii na západě dnešního Ruska. Poprvé se tam Puškin vydal dobrovolně a podruhé ho tam car poslal do vyhnanství. Ovšem takové vyhnanství bychom mu mohli i závidět.
„Michalovské je rodovým majetkem Hannibalů-Puškinů. Tyto pozemky věnoval Puškinovu pradědovi Abrahamu Petrovičovi Hannibalovi carevna Alžběta Petrovna dekretem z roku 1742. Panství zahrnovalo celkem 41 vesnic a 806 duší - tedy nevolníků,“ vysvětluje ředitelka muzea Natálie Vladimírovna. Puškin tady za svého krátkého života pobýval celkem osmkrát.
Léta vyhnanství
„Nejdelší období, které tady v Michajlovském prožil, byla léta jeho vyhnanství – od roku 1824 do roku 1826. Car Mikuláš I. mu zakázal oblast opustit, takže si mohl zajet jen do hlavního města gubernie – Pskova, kde byl sedmkrát, ale většinou jen navštěvoval své přátele, sousedy a příbuzné v sousedním Trigorském a Petrovském, kde žil jeho prastrýc Petr Abrahamovič Hannibal,“ vypráví dál Natálie Vladimírovna.
Michajlovské a ostatní dvě zmíněné vesnice proto v Rusku nazývají Puškinovou poetickou vlastí. A romantická opravdu je. Šlechtické usedlosti se rozkládají v čarokrásně zvlněné krajině plné lesů a jezer. Tehdejší smetánka carského dvora tady ale nebudovala žádné velké paláce ve stylu dnešních ruských oligarchů. Většinou jde o půvabně jednoduchá dřevěná stavení, zařízená ve stylu, který odpovídá zdejšímu prostému prostředí, ideálně zapadající do místní přírody.
Inspirativní prostředí
Co ale nikdy nesmělo v těchto usedlostech chybět, to byla knihovna vybavená zásadními díly anglických, německých a hlavně francouzských myslitelů. Vše pochopitelně v originále. Člověka překvapí i péče o personál, který se o vrchnost staral. V těsném sousedství dřevěného zámečku stojí neméně kouzelné domky kuchařů a Puškinovy chůvy Ariny Rodionovny. Není divu, že pobyt v Michajlovském měl na velkého básníka zásadní vliv:
„Právě tady, v Michajlovském, Puškin napsal svá nejlepší díla: čtyři kapitoly románu ve verších Evžen Oněgin, tragédii Boris Godunov, poemu Cikáni, několik desítek lyrických básní – například: Vzpomínám si na nádherné chvíle, Spálený dopis, Zimní večer, Prorok nebo Písně o Stěnkovi Razinovi. Celkem tady vytvořil více než sto uměleckých děl.“
V Michajlovském se z Puškina romantika – zřejmě pod vlivem přírody, životních podmínek zdejšího lidu a vyhnanství z oslnivě velkého světa Petrohradu stal spisovatel realista. „Není náhodou, že Puškin nazýval Michajlovské útočištěm klidu, práce a inspirace. A tento klidný přístav doteď lidi přitahuje,“ dodává z vlastní zkušenosti ředitelka muzea Natálie Vladimírovna.
