Říkali mu, že je neschopný. A pak zastřelil Františka Ferdinanda...
Do bělehradské kavárny Zlatá moruna chodíval srbský král i anarchisté. Mezi nimi také Gavrilo Princip, který před sto lety zastřelil habsburského následníka trůnu. A plány na atentát se rodily právě ve zmíněné kavárně.
Byl malý a neuměl střílet, přesto spáchal atentát na Františka Ferdinanda d'Este – tak nějak hodnotila Gavrila Principa řada jeho kolegů a spolubojovníků. Svým činem se tento mladík z Bosny nesmazatelně zapsal do historie. Plány na zabití následníka rakousko-uherského trůnu střádal spolu s dalšími anarchisty v srbském hlavním městě Bělehradu.
„Stojíme v kavárně Zlatá moruna, kterou před sto lety provozoval můj pradědeček Vladimir. Otevřel ji poté, co se vrátil z balkánské války proti Turkům,“ vzpomíná Aleksandar Ilič. „Chodíval sem srbský král Petr I., mladí studenti, členové organizace Mladá Bosna i tajného uskupení Černá ruka. Obě skupiny jsou spojovány se jménem Gavrila Principa, mladíka z Bosny,“ dodává Aleksandar Ilič.
Povídáme si v útulném podniku nedaleko centra Bělehradu a poblíž řeky Sávy, která před sto lety tvořila hranici mezi Srbskem a Rakouskem-Uherskem. Řeka také dala kavárně jméno. Moruna, česky vyza, je jeseterovitá ryba, která kdysi v Sávě žila a patřila k vyhledávaným pochoutkám.
Štěstí a slávu hledal v Bělehradu. I u kulečníku
„Řeka byla čistá a žilo v ní hodně ryb. Nejznámější bývala moruna. Když ji rybáři přinesli do restaurace, pochutnávali si i studenti. Samozřejmě, že neměli peníze, ale vždy se našlo několik bohatých dobrodinců, kteří je pozvali. Mezi nimi byl i slavný matematik a univerzitní profesor Nika Petrovič zvaný Alas, tedy Rybář,“ vysvětluje Aleksandar Ilič.
Popíjíme kávu, která byla uvařena stejně jako před sto lety, a ze stěny na nás z černobílých fotografií shlížejí známí i bezejmenní obyvatelé Bělehradu. A to včetně jednoho z tehdy nejmajetnějších průmyslníků – pana Roše. Právě on vlastnil dům pocházející ze začátku 19. století, ve kterém pradědeček pana Iliče otevřel restauraci Zlatá moruna.
„Tady je kulečník zvaný kiča. Hrálo se na něm s jednou červenou a několika bílými koulemi,“ ukazuje vrchní na starodávný stůl stojící v postranní místnosti. Právě tam často diskutovali mladí studenti a anarchisté. Mezi nimi také Gavrilo Princip, který poté, co byl v únoru 1912 vyloučen ze sarajevské obchodní akademie, odešel hledat štěstí a slávu do Bělehradu. S kulečníkovými koulemi mu to prý šlo mnohem lépe než s pistolí.
Srbové v něm stále vidí hrdinu. Proto se znovu otevřela kavárna Zlatá moruna
„Princip byl velmi špatný střelec. V Bělehradu se učil střílet hlavně kvůli tradici. Tehdy bylo běžné, že muži chtěli umět zacházet se zbraní, aby byli neustále připraveni k boji. Princip Gavrilo byl nejhorší. A pak zabil Ferdinanda!“ říká s posměškem v hlase Aleksandar Ilič.
Principa pošklebky ze strany jeho kolegů trápily, zejména pak řeči o malé a útlé postavě. Vojislav Tankosič, člen vedení organizace Černá ruka, Principovi říkal, že je malý a neschopný, a proto by měl jít raději studovat. Princip se snažil odmítnutí vykompenzovat nějakým velkým činem. Rozhodl se zabít Ferdinanda.
Mnozí Srbové ho dodnes vnímají jako hrdinu, který spáchal atentát na představitele okupační mocnosti. I proto se v uplynulých měsících zvedla vlna nevole, když se v někdejší slavné kavárně otevřel čínský obchod Luo Wang Fa.
„Po druhé světové válce se podnik přejmenoval na Triglav. Pak tu byly různé provozovny a nakonec čínská prodejna. Lidé protestovali a díky tomu opět vznikla kavárna Zlatá moruna, což je dobře,“ uvažuje Aleksandar Ilič. Sám Gavrilo Princip tu nemá památník. O kus dál se však nachází Principova ulice. A kulka z pistole, která, jak se říká, zahájila první světovou válku, je vystavena na Konopišti, v tehdejším sídle Františka Ferdinanda.
