Rodiče doufají v otevření česko-německé školy v Železné Rudě. Zatím si musí vystačit se školkou
Z Bavorské Rudy je vidět do Čech, oba státy tam mají společné nádraží a hodně si slibovaly od pádu hraničních kontrol. Deset let po vstupu do Schengenu jsou ale někteří zklamaní. Třeba z toho, že Němců k nám jezdí výrazně méně než Čechů opačným směrem. V jedné budově ale pohraničí srostlo opravdu dobře. Je to německá školka v Bavorské Rudě, kam jezdí i české děti.
Ještě se ani úplně nerozednilo a do školky už se trousí české i německé děti. „Oficiální řečí je tu němčina, ale když k nám nově přijdou malé dvouleté děti z Čech, mluvím na ně zpočátku česky,“ vysvětluje mi učitelka Helena Köcková, která představuje vlastně celou půlkou učitelského sboru.
Česko-německé souznění
Kromě Heleny tu pracuje už jen ředitel Marcus Holzbauer. On je Němec, ona Češka. „Jsme prostě na hranicích, takže jsme se tomu přizpůsobili. Když občas řešíme nějaký problém, tak jenom jazykový a ne kulturní. Tahle skupinka dohromady dobře funguje,“ hodnotí ředitel Marcus.
Jsme prostě na hranicích, takže jsme se tomu přizpůsobili. Když občas řešíme nějaký problém, tak jenom jazykový a ne kulturní.
Rodiče sem někdy vozí děti i desítky kilometrů z českého vnitrozemí. Někdo to má naopak jen kousek. Jako Tomáš Pech. V Bavorské Rudě bydlí s rodinou od roku 2007. „Chodil sem nejdřív starší syn a teď i mladší. Je to tady perfektní,“ říká.
Jeho starší syn teď chodí do české školky, aby si zvykl mezi předškoláky, protože do školy bude chodit v Česku. Jiné české děti se naopak v německé školce chystají na německou školu, do které později přejdou.
Naděje pro pohraničí
Bavorské Rudě pomalu ubývají obyvatelé, za posledních dvanáct let se městečko smrsklo o čtvrtinu. Dorovnat to výrazně pomáhají přistěhovalci z Česka, často lidé z velkých měst, z Plzně nebo Prahy. Dnes má víc než desetina zdejších obyvatel český původ.
Školu tu zavřeli před pěti lety. Starosta Charly Bauer se proto nechce vzdát projektu česko-německé školy v sousední Železné Rudě.
„Narodí se tu jen dvě děti ročně, proto nám německé úřady nepovolili třídu v Železné Rudě. Chtěl bych ale, aby tam jednou jezdily děti do první, druhé, možná i do čtvrté třídy,“ říká. „Teď musí patnáct kilometrů do Zwieselu do německé školy, a když tam přijedou, jsou už vlastně unavené. Do Česka jsou to ale jenom tři kilometry.“
Ve školce na hranicích nedělají mezi dětmi rozdíl. Kromě devíti Čechů a devíti Němců sem docházejí taky dvě holčičky ze Sýrie. Jednou by mohla podobně fungovat i česko-německá škola, pokud jí úřady nakonec dají zelenou.
