Route 66 je zřejmě nejopěvovanější cestou na světě

„Jestli se někdy budeš chtít přestěhovat na západ, poslechni mou radu a jeď po silnici, která je nejlepší: vyraž po Route 66,“ doporučuje Nat King Cole v písničce, kterou složil jazzman Bobby Troup v roce 1946. Byl tenkrát čerstvě propuštěný z armády a jel z Pensylvánie na východním pobřeží do Kalifornie. Cestou se mu v hlavě začala rodit melodie, která patří k těm nejčastěji přebíraným. Asi žádná jiná silnice totiž neinspirovala tolik představivost Američanů i cizinců jako právě „šestašedesátka“.

„Říkalo se jí Hlavní ulice Ameriky, Matka všech silnic,“ vysvětluje Pat Smithová, ředitelka muzea v městečku Clinton v Oklahomě. Právě tenhle stát má nejdelší a stále užívaný úsek historické cesty. A místní muzeum je jí zasvěcené.

Před vznikem americké dálniční sítě byla hlavní spojkou mezi Chicagem na středozápadě a Santa Monicou v Kalifornii. Dnes už Route 66 oficiálně neexistuje. Na některých místech, jako tady v městečku Clinton v Oklahomě, sice najdete historické milníky a ukazatele, které ji lemovaly, ale jde jen o nostalgickou připomínku starých časů.

Auta dnes proudí po dálnicích. Neznamená to však, že by symbolická cesta za novými začátky byla zapomenutá. A hodně se o to zasloužili muzikanti, kteří původní písničku Bobbyho Troupa přizpůsobovali vlastnímu stylu.

Už v 60. letech tak přišel s vlastní interpretací Chuck Berry. Řekli byste, že Britům představa silnice směřující pouští kamsi do divočiny moc neřekne. Jak ovšem ukázali Rolling Stones, i pro ně byla „66“ inspirací.

A kdybyste si mysleli, že opěvování cesty na americký západ bylo záležitostí 60. let minulého století, nenechte se mýlit. I černě odění mladíci z anglického Essexu, koncertující pod názvem Depeche Mode, dali v 80. letech najevo, že je pro ně Route 66 důležitým symbolem.

Melodie zlákala k vlastní verzi před několika lety také americkou dívčí skupinu Cheetah Girls, kterou dala dohromady společnost Walt Disney. Jejich písnička možná víc odpovídá vkusu dnešních náctiletých Američanů, ale co se mě týče, považuji za nejlepší originální verzi, kterou nazpíval sám autor Bobby Troup.

Silnice číslo 66 sice už možná oficiálně neexistuje, ale na americký západ vede mnoho jiných cest. A věřte mi, že stojí za to si je projet.