Rusové znovu objevují kouzlo ikon
Těžko si představit, že by vzácný obraz mohl sloužit k jinému účelu než jako pastva pro oči toho, kdo má rád umění. A přesto - mnohá díla dávných mistrů sloužila ve 20. století třeba jako lavička nebo místo rozbité tašky na střeše. Ptáte se kde? Řeč je o pohnutém osudu ruských ikon. Unikátní díla, z nichž mnohá za sebou mají právě takto bolestnou minulost, jsou teď k vidění v moskevském Puškinově muzeu. Nakolik oslovují dnešní Rusy?
"Tuhle ikonu jsem vám ještě chtěla ukázat - 15. století, jen se podívejte na ty barvy," vede mě kurátorka Alina Loginovová k jednomu ze vzácných děl - ikoně Svatého Jiří. Na zdech hned tří pater Puškinova muzea visí cenných maleb úctyhodných 130. Všechny patří do soukromých sbírek, mnohé má ruská veřejnost přitom šanci spatřit na vlastní oči vůbec poprvé. I když, kdo ví. S některými se možná setkat mohli, byť za trochu jiných okolností než tady, v jedné z nejznámějších ruských galerií.
"Pracovala jsem v muzeu starého ruského umění a tam jsme často jezdili na výpravy po celém Rusku. Snažili jsme se zachránit, co se dalo - drahocenné kulturní památky se válely mezi odpadky," vzpomíná Alina Loginovová na léta ne tak dávno minulá. Pro sovětské úřady byla církev a cokoli s ní spjaté nepřítelem číslo jedna. Ikony z vyrabovaných kostelů tak často končily v nejrůznějších rolích - jednou místo okna, jindy jako lavička.
"Z našich expedicí jsme se snažili odnést a odvézt, co jsme mohli. Mnohdy to přitom bylo pěkně těžké, a to doslova. Neměli jsme peníze, žádné auto, obrovské dřevěné desky jsme nosili na autobus," vzpomíná s úsměvem paní Loginovová, podle které bylo samozřejmě také vyloučeno, aby jako zaměstnanci státního muzea vzácná díla vykupovali. "Navíc bez patřičné bumážky - úředního dokumentu - bychom hned vypadali jako podezřelí spekulanti, kteří prodávají ikony na nepřátelský západ," říká Alina Loginovová. A dodává, že soukromí sběratelé měli větší možnosti, což také vysvětluje skutečnost, že se v jejich rukou ocitla tak cenná díla - třeba i ze 14. století.
"Je to úžasné, co se podařilo shromáždit. Takové ikony vidím poprvé. A ani jsem nevěděla, že mezi sběrateli je i můj profesor," směje se nad seznamem mecenášů Viktorie, dvacetiletá studentka dějin umění z Moskevské univerzity.
"My nejsme žádní znalci, ale chodíme rádi na výstavy. A ruské ikony? Jsou samozřejmě součástí naší kultury a tradice, ale hlavně je na ně radost pohledět. Člověka naplňují štěstím a klidem," říkají mi manželé středního věku Natálie a Vladimir, který se mi hned několika historkami ze studentských let a zejména povinných bramborových brigád snaží vysvětlit, jak důležitým symbolem byly ikony zejména pro vesnické obyvatele i za sovětského režimu.
A i když jsou, jak dodává, jedním z hlavních symbolů pravoslaví, stále zůstávají především uměleckými díly, která mají co říct každému, kdo se jen trochu chce dívat.
