S lodí do výtahu? Klidně

Kapitáne, kam s tou lodí? Nevlečte ji do poschodí. Zpívá Pavlína Filipovská v jedné z písniček Jiřího Suchého. V Belgii ovšem zvedají lodě běžně do výšky několika domovních pater. Na soustavě vodních kanálů v provincii Hainaut – česky Henegavsko – na jihozápadě Belgie je hned několik pozoruhodných lodních výtahů. Jeden je dokonce největší na světě a další čtyři jsou zapsané na seznam UNESCO jako součást světového kulturního dědictví.

Loď odráží od přístavního mola a míří kanálem vstříc 17metrovému schodu na vodní cestě. Už neveze 300 tun uhlí jako v dobách rozkvětu jeho dobývání ve Valonsku. Od jara do podzimu jezdí na lodi turisté, aby se podívali na světový unikát – lodní výtahy z přelomu 19. a 20. století.

„Jsou to jediné výtahy, které jsou ještě v provozu a fungují na původním hydraulickém principu, tedy jen s pomocí síly vody. Taková zařízení jsou jen čtyři na světě, a to právě u nás na Centrálním kanálu,“ upozorňuje na výjimečnost těchto technických památek Jérome Drouot z turistické centrály provincie Hainaut.

Další čtyři podobné výtahy pro lodě jsou ještě u britského Liverpoolu, ve Francii a v Kanadě. Jenže těmi už buď částečně hýbe elektřina, nebo jsou jinak upravené. Belgické výtahy fungují stejně jako před skoro 100 lety. Ten nejstarší stál na umělé vodní cestě dokonce už v roce 1888.

Dříve se výtahy přepravovaly lodě plné uhlí. To dnes vystřídali turisté

„Kanál spojuje dvě velká města Mons a La Louviére. Je však také součástí propojení dvou hlavních belgických řek – Meuse a Scheldy. Na trase dlouhé přibližně 20 kilometrů překonává výškový rozdíl 90 metrů,“ vysvětluje průvodce Jean-Francois Bran, jak byly výtahy důležité pro někdejší průmyslové srdce Belgie.

Kdyby se po kanále mělo jezdit jen pomocí zdymadel, muselo by jich být 33. Na jejich naplňování však nemá ani jedna ze spojovaných řek dost velkou kapacitu. Proto král požádal britského architekta Edwina Clarka, aby v Belgii postavil podobné výtahy jako v severní Anglii.

Díky jeho technickému řešení dnes k překonání kanálu stačí 4 výtahy a 6 zdymadel. To je značně úspornější a už tehdy to bylo navíc řešení ekologické. Výtahy totiž nepohání ani pára ani elektřina. Veškerou práci obstará voda.

<p><iframe width="610" height="487" src="https://www.youtube.com/embed/0DFY-PsRMf0" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

„Tento výtah funguje jako velké váhy,“ říká Jean-Francois Bran potom, co jsme zastavili ve výtahu. Ten pomaličku i s lodí klesal a pak zase stoupal a my jsme si užívali neobvyklý pohled z výšky do krajiny.

Každá ze dvou van ve výtahu naplněná vodou váží tisíc tun. Aby jedna z nich klesla na dolní úroveň kanálu a vyzdvihla tu vedle i s lodí, přičerpá se do ní vody tak, že hladina stoupne o 30 centimetrů. To odpovídá 75 tunám navíc.

Ve Valonsku najdete i nejvyšší lodní výtah na světě. Měří 73,5 metru

Další práci pak zastane voda vehnaná pod tlakem do velkého cylindru s pístem pod vanou. I tu tam tlačí píst vedlejší vany, která klesá. Tak se výtah i s lodí a výletníky zvedne na horní pokračování kanálu.

Během plavby můžete obdivovat stále ještě ručně otáčené mosty a také monstrózní stavbu na větším, moderním kanále, který se vine v údolí pod naší plavební dráhou. „To je největší lodní výtah na světě. Překonává rozdíl hladin 73,5 metru. Je to však lanový výtah poháněný elektřinou,“ ukazuje Jean-Francois Bran na monstrum zasazené v umělém kopci.

Využívá protiváhy van naplněných vodou, a tak vlastně i tento výtah je úsporný. Dokáže zvednout loď vážící s nákladem 1350 tun. Po vodě se tak dá sice pomaleji, ale zato laciněji převézt to, co by po silnici vezlo 50 až 60 kamiónů. Cenová motivace je pro přepravce nákladů velmi důležitá. Všechny výtahy na soustavě kanálů ve Valonsku jsou totiž pro nákladní i osobní dopravu zadarmo.

Nový kanál s výtahem dokončeným v roce 2002 dnes slouží, stejně jako kdysi jeho stoletý soused, coby spojnice dvou velkých řek. Starý Centrální kanál s unikátními hydraulickými výtahy zapsanými mezi světové kulturní dědictví podle Jéroma Drouota z turistické centrály provincie Hainaut slouží už jen jako lákadlo pro turisty.

Turisté mohou na Centrálním kanálu obdivovat kromě lodních výtahů také ručně otáčené mosty

„Od té doby, co se kanál nevyužívá k přepravě uhlí ze zrušených dolů ve Valonsku, je jeho náplní turistika. Konec těžby uhlí však neznamenal konec kanálu. Teď tu sice nepřepravujeme obchodní náklad, ale cestující,“ říká pan Jérome. Díky turistům tak kanál stále žije.

Lodník Robert Fiala zažil na vlastní kůži, jaké to je být v lodi a současně ve výtahu. Pocit je to prý podobný jako ve zdymadle, jen s tím rozdílem, že loď ve výtahu překonává daleko větší výškový rozdíl. Jaké lodě má ve své nemalé sbírce nebo jak se mu žije na lodi v pražských Holešovicích, kde přebývá po celý rok, přiblížil v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů.


Zvětšit mapu: dva ze čtyř historických výtahů na Centrálním kanálu u města La Louviére, Belgie

autor: pan
Spustit audio