Šatník by mu mohla závidět leckterá hvězda. Bruselský čurající chlapeček se jím teď chlubí v novém muzeu
Nejznámějším symbolem Bruselu je bezesporu čurající chlapeček. Malou bronzovou sochu v zapadlé uličce nedaleko Velkého náměstí každý rok obdivují miliony turistů. I když většinu roku stojí nad svou fontánou nahý, patří k němu téměř tisíc kostýmů, do nichž se k různým příležitostem obléká. Ty nejhezčí a nejzajímavější jsou k vidění v novém muzeu.
V muzeu tvořeném jednou velkou místností s mnoha prosklenými vitrínami mě přivítal kurátor expozice Gonzague Pluvinage. Při prohlídce se toho moc nenachodí, o to víc je na co koukat.
„Vystavujeme tu 133 kostýmů, které jsme rozdělili do sedmi tematických kolekcí,“ zahajuje svůj výklad můj průvodce. „Největší je ta geografická, protože většina návštěvníků přijíždí ze zahraničí a chce samozřejmě vidět kostým, který darovala jejich země.“
Česko-slovenský šohaj
Stojíme před vitrínou, kde jsou oblečky ze všech členských států Evropské unie. „Vždycky, když některá země přistoupí, tak Bruselu velmi rychle věnuje kostým pro čurajícího chlapečka,“ vysvětluje Gonzague Pluvinage.
Ten český v podobě bílého kroje s modrou vestou a černým kloboukem s perem se ovšem datuje už k roku 1958, kdy se v Belgii konala první světová výstava po druhé světové válce.
Samostatné Slovensko věnovalo svůj obleček, mimochodem také krojovaný, v roce 2004, když spolu s Českou republikou vstoupilo do Evropské unie.
Šaty od krále
Počátky oblékání bruselského symbolu ovšem sahají mnohem hlouběji do minulosti a podle Gonzaguea Pluvinage souvisejí s barokním oblečkem z modro-šedého brokátu, který má v muzeu jako jediný vitrínu sám pro sebe.
„Vystavujeme tu repliku nejstaršího originálního kostýmu, který máme v naší sbírce. Bruselu ho daroval francouzský panovník Ludvík XV. v polovině 18. století jako omluvu za to, že se francouzští vojáci pokusili sošku ukrást,“ popisuje kurátor expozice.
„Pokus o krádež vyvolal velké pobouření mezi obyvateli města, které se král rozhodl uklidnit tím, že dal čurajícímu chlapečkovi jako dárek kostým.“ Tímto gestem tak francouzský panovník zahájil tradici, která trvá dodnes.
Až do první světové války dostával čurající chlapeček kostýmy výhradně od králů, královen nebo bruselských úřadů. Jeho odívání nebylo folklórem, jako je tomu dnes, ale politickou strategií.
Čurající chlapeček byl totiž už od 17. století symbolem Bruselu, který si zvolili sami jeho obyvatelé. Úřady ho pětkrát do roka během svátků oblékaly do kostýmu, aby tak občanům vyjádřily úctu a udržely si jejich náklonnost.
Čurající Elvis
Nové muzeum kostýmů čurajícího chlapečka stojí doslova na dohled od samotné sochy. Jeho expozici chtějí autoři čas od času obměnit, aby návštěvníkům ukázali také další kusy z jeho bohaté garderoby.
„Teď tu máme také kolekce k povoláním a k osobnostem, jako byli Nelson Mandela, Elvis Presley nebo Mozart. Jsou tu i známé postavy jako Mickey Mouse, Obelix nebo Santa Claus,“ vyjmenovává Gonzague Pluvinage.
Nechybí ani kostýmy od slavných návrhářů, jako je Jean-Paul Gaultier nebo od belgické firmy Delvaux. Všechny oblečky mají ale jedno společné – jsou navržené tak, aby soška mohla dělat to, co je jí nejvlastnější, tedy čurat.
