Sázky na praskání patří na Aljašce k historické tradici. Žeton si může koupit každý
Každý region má své vlastní tradice, kterými vyprovází zimu a vítá jaro. Na Aljašce vrcholí každoročně touto dobou napětí před praskáním ledů v řece Tanana. Na přesný čas si můžete vsadit a dokonce vyhrát.
Sázka na praskání ledu tady ve městečku Nenana patří už k historické tradici. Letos se tahle loterie, o jejímž vítězi rozhoduje jen a jen příroda, odehrává už po sté. A zapojuje se do ní celá Aljaška.
Jak mi vysvětluje jedna z dobrovolnic zdejšího turistického centra, žeton si může koupit každý, kdo sem do Nenany zavítá. A vsadit si můžete i korespondenčně. Úctyhodnou řeku Tananu sice nebudete moct posoudit na vlastní oči, tak jako železniční inženýři, kteří přes ni stavěli most a v roce 1917 jako první přišli s nápadem vsadit si na to, kdy ledy popraskají.
Pokud chcete své štěstí zkusit i vy, stačí organizátorům poslat do pátého dubna svůj expertní odhad a dva dolary padesát a pak už jen čekat na to, kdy přijde na řeku jaro.
Měření je na minutu přesné. Hlídá ho černobílá dřevěná konstrukce, která vypadá jako obří stativ – za špičku je drátem připojená k hodinám, které se zastaví, jakmile se ledy pohnou. Instalaci trojnožky vždy počátkem března provází lidová veselice, kdy slaví celé město o zhruba 400 obyvatelích.
Loni si vítězové rozdělili 330 330 dolarů, půlka výdělku vždy putuje na dobročinné účely a místní vzdělávací organizace, a tak se také vrhám do vyplňování. Základní pravidlo je jasné, ledy nikdy nepukají v noci, kdy mrzne. Organizátoři loterie v Nenaně jsou k soutěžícím velkorysí a na pomoc jim vytvořili celou tabulku s přehledem všech vítězných dat za poslední roky.
Jak mi potvrzuje místní dobrovolnice, nejčastěji tu ledy praskají v první půli května, ale trend se v posledních letech mění. Zimy jsou na Aljašce mírnější, a tak se loni a předloni strefili odvážlivci tipující už konec dubna.
1600 kilometrů psím spřežením
Ledová loterie ovšem není jediná atrakce městečka, které ve dvacátých letech mělo díky zlatokopecké a tím pádem I železniční horečce tisíce obyvatel. V roce 1925 právě odsud vyjelo slavné psí spřežení, na jehož počest dnes každou zimu Aljaškou projíždí 1600 kilometrů dlouhý a extrémně obtížný závod psích spřežení Iditarod.
I dnes je to tvrdá zkouška, ve 20. letech šlo doslova o záležitost života a smrti – spřežení muselo z Nenany dopravit do osady Nome na břehu Beringovy úžiny vakcínu proti epidemii záškrtu, která kosila místní obyvatelstvo.
Mezi ty, kdo zkoušku ledem, sněhem a divočinou zvládli hned několikrát, patří i 64letý Bill Cotter a jeho 16 huskyů. 1600 kilometrů o samotě jen se spřežením a v tvrdém mrazu je podle něj tvrdá prověrka. Odměna je podle Billa Cottera ale nepopsatelná radost, souznění s přírodou a hlavně se čtyřnohými souputníky, kteří jsou ochotní neúnavně trénovat a pro úspěch mise – ať už závodní či záchranné – překonávat jakékoli překážky.
