Slušná politika začíná třeba ve vlaku z Bratislavy do Košic

Dlouhou služební cestu využil k tomu, aby se dozvěděl, co si o jeho rezortu lidé myslí. Vžil se do role rozhlasového moderátora a přímo v jedoucím vlaku uspořádal něco jako kontaktní pořad s pasažéry.

Je půl šesté ráno a na nádraží v Bratislavě se chystá k odjezdu vlak do Košic. Kromě ospalých obchodních cestujících se do prvního vagónu nepozorovaně souká i ministr dopravy Ján Figeľ. Když se vlak rozjede, průvodčí rozdá pasažérům lístečky, na které můžou ministrovi napsat nějaký vzkaz, otázku nebo nápad. Ministr by pak měl vlakovým rozhlasem na dotazy odpovídat.

Ptám se proto jednoho z cestujících, zda využil tuto příležitost a položil Jánu Figeľovi nějakou otázku. „Zeptal jsem se ho, kdy se cestující dostane rychleji než za čtyři hodiny vlakem z Bratislavy do Košic,“ odpovídá a skepticky dodává, že se to asi jen tak nepodaří.

Ministr tu a tam projde uličkou, pozdraví, poklábosí. Budí dojem člověka, který rozumí tomu, co dělá. Ján Figeľ je křesťanský demokrat a na slovenské poměry politický sluňák. „Mám rád setkání s lidmi tváří v tvář, protože ze všeho nejdůležitější jsou v životě mezilidské vztahy – přímé, konkrétní a korektní,“ říká.

V prvním vagóně se zatím všechno připravuje na ministrovu malou rozhlasovou show. „Na začátku roku se uskutečnila jízda mimořádného vlaku z Vídně do Říma a vídeňský kardinál celebroval přímo z tohoto vozu mši. Máme tedy vyzkoušené, že je možné odsud přenášet komentář,“ dozvídám se.

Jenže ouha, vlakový rozhlas funguje jenom v jednom voze a ve zbytku vlaku se z amplionů ozývá nesrozumitelné chrčení. Průvodčí mezitím od pasažérů posbíral hromádku lístečků s dotazy a spěchá s nimi za ministrem. Není jich málo.

„Rád bych se zeptal, kdy chcete zavést dvouposchoďové vlaky,“ zní jeden z nich. Dalšího cestujícího by zase zajímalo, kolik spojů budou na Slovensku rušit, zda se nechají inspirovat postupem Českých drah.

Doprava je na Slovensku po volbách stejně jako u nás stěžejní téma. Bratislava a Košice pořád marně čekají na souvislé dálniční spojení a kdo si chce ušetřit spoustu nervů na cestě, jede radši vlakem. „Cestování autem mezi těmito městy je velmi složité a nebezpečné zejména v úsecích, kde není dálnice,“ vysvětluje Miloš Slávik z managementu Železniční společnosti Slovensko. „I střední a vyšší manažeři proto při cestě na trase Bratislava–Košice využívají vlaky InterCity.“

Mezitím se však umoudřuje vlakový rozhlas. Ministrovi je konečně rozumět a může se pustit do otázek: „Pane ministře, jsme turisti z České republiky, ze Slovácka. Nepřijal byste pozvání na štamprli slivovice,“ čte Ján Figeľ česky jednu z položených otázek a přiznává, že slivovicí by rozhodně nepohrdl.

Po pěti hodinách vlak zastavuje v Košicích. Cestující jsou moudřejší o pár perliček z ministerské kuchyně a ministr zase dostal pár podnětů k přemýšlení. Ne že by řekl něco zásadního. Ale bylo to aspoň sympatické gesto. Mohl si přece také celou cestu jenom číst noviny a pít kávu. Slušná politika začíná u maličkostí.