Staří Římané si obrazy malovali přímo na zeď
Jestli míříte do Říma a návštěvu muzeí nemáte v plánu, jedno přeci jen vezměte na milost – Národním muzeum antického Říma v paláci Massimo. Najdete tam to, co při procházce po antických ruinách ve věčném městě neuvidíte. Nádherné malby! Muzeum totiž právě připravilo expozici fresek z antické villy Farnesina.
Práce restaurátorů mne fascinuje a mohla bych poslouchat jejich vysvětlování a vyprávění donekonečna. Dozvíte se od nich spoustu zajímavých věcí a oceníte pak ještě více úžasné schopnosti starověkých umělců.
Fresky z villy Farnesina v Národním muzeu antického Říma září sytými a živými barvami. Návštěvníkovi připomenou renesanční obrazy. Jak vlastně staří Římané vyráběli ty krásné barvy? „Používali barevné kameny nebo také hlinky. Kameny rozemleli na jemný prach a hlinky drolili a prosévali na jemný prášek,“ říká restaurátorka Paola Di Giambattista.
„Při restaurování se omezujeme pouze na čištění a konsolidaci malby,“ odpovídá restaurátorka na mou další otázku, zda používají také rumělku nebo egyptskou modř jako staří Římané. „Chybějící části fresek můžeme domalovat, aby si mohl návštěvník udělat lepší představu, ale novou část pak odlišíme. Divák musí jasně rozpoznat, kde končí originál a kde začíná eventuální domalování.“
Staří Římané zřejmě milovali červenou. Najdete ji na většině fresek. Používali rumělku, kámen, který se rozemlel na jemný prach a před nanesením na stěnu se ještě promíchal s vápnem. „Cinábrová červeň vlastně nepotřebuje velké restaurování. Jak vidíte, dochovala se většinou v plné kráse,“ ukazuje Paola di Giambattista.
Jeden problém tu ovšem je. Rumělka totiž může zčernat, jak je možné vidět na některých z fresek. Dříve se restaurátoři pokoušeli pomocí chemické inverze vrátit černou do původního stavu, ale podařilo se jim nanejvýš získat nafialovělou barvu, která navíc ztratila lesk. Například v bazilice svatého Františka v Assisi se za pomoci kyseliny octové podařilo vrátit do původní podoby olověnou bělobu. Tady se však podobná operace nezdařila.
Ovšem pozor, některé černé barvy jsou skutečně černé, nejedná se o zčernalou rumělku. Na černou staří Římané používali buď zuhelnatělou slonovinu, nebo zuhelnatělé dřevo vinné révy. To bylo obzvlášť v oblibě, protože je černější.
Římané nanášeli barvy na vlhkou omítku a pak stěrkou nebo spíše tlačítkem z krystalu křišťálu hladili malbu tak dlouho, až vlhkost pronikla navenek a karbonatací vytvořila hladký, lesklý povrch. Fresky díky tomu vypadají jako porcelánové nebo zeskelnatělé. „Podívejte se tady. Jsou tu vidět jasně otisky krystalu na povrchu, jak byly fresky stlačovány,“ ukazuje restaurátorka.
Na štuky na stropě staří Římané většinou používali kaolín. „Velký dojem ve vás vyvolají, pokud máte možnost vidět je zblízka. Jsou velice jemné a plastické. Není to práce řemeslníků, ale skutečných umělců,“ zdůrazňuje Paola di Giambattista. Štuky byly často pozlacené. Tmavočervená a zlatá byly barvy, které Římané milovali snad ze všech nejvíc.
Na stěnách antických sálů jsou malované scény jakoby zarámované. Jako by se jednalo o obrazy. To mne překvapilo, a tak jsem se zeptala odbornice, paní Marie Teresy di Sarcina, jestli si staří Římané také zdobili příbytky obrazy. „Ano, tyto scény jsou pravděpodobně kopiemi řeckých obrazů. Originály však bohužel neznáme, nedochovaly se. Víme, že ve starém Řecku existovaly obrazárny, ale jednalo se většinou o veřejné budovy nebo svatyně,“ přibližuje expertka.
Existenci obrazů dokládají i některé prameny. Jednalo se většinou o obrazy s náboženským námětem, ale známy jsou například i malby s motivy z tažení Alexandra Velikého. Obrazy byly malovány na dřevě nebo na papyrech.
„Byly velmi cenné, a proto se uzavíraly do dřevěných skříněk na stěně, jak to třeba tady namaloval antický umělec,“ ukazuje Maria Teresa di Sarcina. „Byly citlivé, protože starověcí umělci používali stejné pigmenty jako na nástěnné malby. Aby přilnuly ke dřevu, míchali je buď s rybím klihem, nebo s bílkem.“
Na návštěvníky v muzeu čeká také jedno fascinující překvapení – speciální osvětlení jednoho ze sálů villy. Postupně zesiluje a pak slábne a podtrhuje tak barvy, které se postupně mění pod paprsky umělého slunce, jako by putovalo od východu k západu.
