„Stříbrná“ Banská Štiavnica svůj hornický charakter nezapře. Pro drahé kovy tu fárali lidé i koně

Banská Štiavnica v historii zásobovala Rakousko-Uhersko drahými kovy. Říkalo se jí stříbrná, protože v 18. století produkovala nejvíc stříbra na celém světě, a ani se zlatem nezůstávala pozadu. Dá se říct, že dnes své přízvisko vyměnila za krásná. Hornický charakter si ovšem stále uchovává, třeba díky řadě muzeí.

Helmy i pláště máme nasazené a vydáváme se do šachty Bartoloměj. Trasa v ní měří asi 1200 metrů a hned u vchodu narazíme na podobiznu Panny Marie, patronky dolu. Horníci se k ní modlili za to, aby se ve zdraví dostali po práci zase zpět na denní světlo.

Čtěte také

Vedoucí muzea Ivan Michna nás vede úzkými kamennými chodbami do nejnižšího přístupného místa. Původně ale byla šachta mnohem hlubší. „Její celková hloubka je 432 metrů,“ upřesňuje můj průvodce. Z celkových čtrnácti poschodí využívá expozice hornického muzea jenom dvě nejsvrchnější. Zbylých dvanáct je zasypaných a zatopených.

Koně v podzemí

Jsme asi 50 metrů pod povrchem a blížíme se k nejužšímu místu štoly. Je široké zhruba metr a půl a průvodce nás už předem upozorňuje, abychom se připravili na stísněný prostor. Na jeho konci nás čeká malé jezírko, ze kterého vyvěrá pramen.

Vstup do jedné ze štol v Banské Štiavnici

Nad námi je zhruba deset, dvanáct metrů, kde je další chodba s podobným jezírkem – ukázka toho, co dokáže vodní sloupec, poznamenává Ivan Michna.

Horníkům pomáhali při náročné práci i koně, které bylo ovšem potřeba nejprve do podzemí dostat. Chodby byly také kvůli nim místy až tři metry vysoké. Tam, kde byla vyražena svislá šachta, se koně uvazovali na kožené popruhy a spouštěli dolů do podzemí.

Pivo nahradila lahev mléka

Pokračujeme chodbou a dostáváme se k malé komůrce se stolem, na němž jsou lahve a jednoduché nádobí. Tady horníci svačili, vylézat z šachty totiž nemělo cenu.

Náměstí v Banské Štiavnici: ve sklepeních okolních domů se skrývají vstupy do štol

„Když jsem tu začal pracovat v roce 1980, mohli horníci ještě pít sedmistupňové pivo, které se tehdy vyrábělo,“ vzpomíná Ivan Michna. „Když jsem se vrátil po vojenské službě, už jsme směli pít jen minerálku a později v 80. letech se přešlo na mléko.“

Každý horník tehdy na začátku směny dostal zdarma lahev mléka. Komunistický režim se tak údajně snažil zlepšit zdravotní stav horníků a podpořit jejich pitný režim.

Tvrdí chlapi a ještě tvrdší ženy

O tom, že práce byla pro horníky náročná, není pochyb. Umírali často ještě před čtyřicítkou. Obvyklá mezi nimi byla také vasoneuróza – onemocnění kloubů, které trpěly velkými vibracemi při používání pneumatických kladiv. Ženy ve Štiavnici a okolí tak byly někdy i několikanásobné vdovy.

Dnes už šachta slouží skutečně jenom pro potřeby návštěvníků velkého skanzenu v přírodě. Přes léto jich sem přijíždějí tisíce. Zajímá je místo, kde se ve velkém těžilo zlato a stříbro a kde byl také historicky vůbec poprvé na světě použit střelný prach k mírovým účelům.

autor: pan
Spustit audio