Ta pravá Louisiana má pálivou chuť chilli papriček. Už skoro 150 let
Smažené krevety, krabi nebo polévka gumbo – to jsou největší poklady louisianské kuchyně. Kdo někdy navštívil jih Spojených států, ví, že všechny tyto pokrmy jsou ještě lepší, když se dochutí pálivou chilli omáčkou. Právě z Louisiany pochází světově nejznámější značka ostré omáčky – Tabasco. V původní továrně na jihoamerickém venkově, na místě zvaném ostrov Avery, se vyrábí už 146 let. Dnes se prodává ve 160 zemích světa a štítky na láhvích musí zaměstnanci tisknout ve 22 různých jazycích.
„Tabasco je známé po celém světě a nechybělo na stolech několika amerických prezidentů,“ zaznívá v předtočeném videu během prohlídky továrny. V Louisianě nechybí na stolech většiny restaurací. Ačkoli má každý podnik nebo rodina oblíbenou jinou značku, tabasco je nejznámější.
Když bývalý neworleanský bankéř Edmund McIlhenny vypěstoval v roce 1868 na plantážích své manželky první rostlinky chilli papriček, zcela jistě nevěděl, jak úspěšný obchod svými pokusy nastartuje. První várku omáčky, dodnes připravované podle původního receptu a obsahující jen papričky, sůl a ocet, ochutnali jen nejbližší přátelé.
„První láhev, kterou McIlhenny použil, byla malá sklenička od parfému. V prvním roce prodal 650 skleniček, každou za dolar. Dnes v naší továrně stáčíme přes 700 tisíc láhví 4x v týdnu,“ vypráví rodinnou historii průvodkyně Charlie.
Rodina McIlhennů, která značku dodnes vlastní, ušla za tu dobu dlouhou cestu – od podomního prodeje dostala svůj produkt téměř do celého světa. Tisíce dolarů šly už od začátku výroby do propagace. V novinách vycházely reklamy, oblíbení hollywoodští herci namlouvali spoty v rádiích a dokonce vznikla opera s názvem Tabasco.
Papričky čekají tři roky v sudech
Původně se všechny rostlinky chilli papriček pěstovaly v těsné blízkosti továrny. Produkce se ale tak rozrostla, že dnes 99 procent keřů dozrává v zemích Latinské a Jižní Ameriky.
Jakmile dosáhnou pestře červené barvy, putují zpět do Louisiany, říká průvodkyně: „Zralé papričky uskladníme na tři roky do dubových sudů, vyvrtáme nahoře několik děr a pokryjeme vlastní solí.“
Ano, jejich vlastní solí. Ostrov Avery je totiž kromě ostré omáčky známý díky nalezišti soli. Obchodovali s ní už indiáni. „Náš důl je podle odhadů stejně hluboký, jako je vysoký Mount Everest.“
Na prohlídku továrny z červených cihel se hlavně o víkendu vydává každých dvacet minut skupina minimálně deseti lidí. Ze státu Mississippi přijela Joanna Huntová. „Používáme omáčku často. Jsme blízko bažin a Golfského zálivu, takže jíme běžně mořské plody a k těm se hodí,“ říká.
Nezahrávejte si s aligátorem!
Bažiny a močály obklopují také celý ostrov Avery. Neobvyklé místo, ukryté na venkově dvě hodiny cesty západně od New Orleans, je vyhledávaným cílem výletů i kvůli přírodě.
Na tovární komplex navazuje botanická zahrada, kterou začala rodina McIlhennů budovat koncem 19. století. Necelých pět kilometrů dlouhá trasa vede podél takzvané ptačí zátoky, kde hnízdí volavky bílé, i podél několika lagun s aligátory, typickými obyvateli louisianských bažin.
„Většina lidí odsud ví, že pokud si člověk nezahrává s aligátorem, nezaútočí na něj,“ uklidňuje mě před návštěvou v pokladně parku Alex Starbyová. To ještě netuším, že se záhy o jejích slovech přesvědčím sama.
Cestou k ptačí zátoce potkávám poprvé v životě ve volné přírodě asi dvoumetrového aligátora. Nehýbe se, o to rychleji se ale otáčím já a prchám zpět do bezpečí auta. Volavky bílé na mě budou muset počkat do příště.
