Tady se bojovalo ještě ve 4. století našeho letopočtu. Vítejte v aréně v albánském přístavu Drač

Římské koloseum je symbolem padlé starověké říše a také památkou na souboje gladiátorů a utrpení prvních křesťanů. Po území bývalého římského impéria má tato aréna mnoho menších bratrů a sester. Jeden docela nedávno objevený amfiteátr stojí také v albánském přístavu Drač. Archeologové ho tam začali vykopávat za vlády stalinistického režimu Envera Hodži.

S archeologem Edim Shekuem jsme se sešli v parku se zbytkem městských hradeb. Nechtělo se moc věřit, že mezi bytovkami a nízkými domy může být někde ukrytý skvost z dob římského impéria. A přece. Stačilo ujít několik desítek metrů za hradby a byli jsme v místě, kde se davy bavily a otroci umírali.

Až do 20. století se podle pana Ediho nevědělo jistě, kde v Drači amfiteátr popsaný v listinách a citovaný v legendách je. Přišlo se na to vlastně náhodou. V kopci nad přístavem nikdo starověkou arénu nehledal.

Ačkoli tu byl kopec, všechny domy tu měly studny vždy plné vody. To nebylo běžné, protože voda přece stéká dolů k moři. Za tuhých zim se tu také některé domy sesouvaly. Byl tu nestabilní terén. Když archeologové udělali sondy a našli tu pod zemí část schodiště, pochopili, že aréna stávala tady. Rozjel se velký projekt, kterému muselo ustoupit 30 domů. To znamenalo najít nové bydlení ne pro 30 rodin, ale pro mnohem víc, protože tehdy bydlívalo i několik generací pohromadě.

Čtěte také

Tehdy zkrátka komunistický režim lidi z domů vystěhoval a dal jim byty na sídlišti na okraji města. Po pádu Hodžova režimu se ještě několik staveb ubouralo. Celý kruh dračské arény ale zdaleka není odkrytý. Tam, kde bývaly ochozy, dnes stojí několik domů. Dnes to ale bude podle Ediho Shekua s jejich demolicí mnohem složitější.

Klenby zdobí tajemné mozaiky

Z amfiteátru jsou zatím vidět asi 2/3 hlediště, skoro celá aréna a několik chodeb po obvodu. V nich bývaly po přijetí křesťanství v Římské říši pohřebiště a byzantské modlitebny. V klenbách jsou vzácné mozaiky, které ale ještě čekají na to, až je někdo detailně popíše. Například na té nejzachovalejší je možná císař, který stavbu kaplí financoval, ale možná že je tam i sama Panna Maria.

Kdo ví. Problém je v tom, že se nedá poznat, jestli je to mužská nebo ženská postava. Tehdy obě pohlaví nosila náušnice. V levém uchu postava náušnici má. Napravo je ale mozaika vydrolená a my tedy nevíme nic přesně. Kdyby tam byla druhá náušnice, byla by to žena. Jestli tam nebyla, byl to obraz císaře. Říkáme tomu tedy tajemná mozaika. Stojíme před úkolem identifikovat a časově zařadit tuto mozaiku jen s pomocí jedné náušnice.

V klenbách jsou vzácné mozaiky

Podle archeologa Ediho Shekua je záchrana dračského amfiteátru velmi důležitá. Nejen pro pozvednutí národního vědomí, ale také pro turistický ruch. Vždyť i já jsem se nechal zlákat drobnou zmínkou na internetu a do zdejšího římského divadla přišel. Je otevřené každý den od 9 do 19 hodin a vstupné je jen 3 eura nebo 400 albánských leků. To je asi 80 korun.

Nejen amfiteátr, ale celé staré centrum Drače by se mělo podle pana Ediho zapsat na seznam památek UNESCO. Je ale třeba připravit nový koncept soužití starých památek s novou výstavbou. A jsou na to také třeba peníze. Třeba i od sponzorů.

autor: pan
Spustit audio