Takhle se vyrábí alegorický vůz pro karneval v Riu: kladky, písty, dekorace a 175 tisíc plechovek
Karneval v Riu de Janeiru, to nejsou jen tanečnice, tanečníci a další umělci vrtící se v rytmu samby na a kolem alegorických vozů. Za celou touhle parádou je i dřina švadlen, lakýrníků či automechaniků, zkrátka všelijakých montérů. Navíc právě alegorické vozy jsou jakousi pojízdnou pevností plnou tajemství. Fungovat musí podle fantazie jediného člověka. A ta se nemusí držet při zemi. Zpravodaj David Koubek se o tom přesvědčil v obří dílně jedné ze škol samby.
Nákladní výtah nás vyvezl do výšky třetího patra, na ochoz uvnitř haly, která připomíná továrnu či filmové ateliéry. Teď je týden před karnevalem, pracuje tu tak 250 lidí, skoro nepřetržitě. Za týden musí být tohle všechno vyrovnané v řadě před sambodromem, připravené vjet mezi jásající davy a před oči desítek milionů lidí.
Shlížíme na alegorické vozy s člověkem, který to všechno vymyslel. Scenárista, módní návrhář, sochař, scénograf, umělecký i technický ředitel. Čili carnavalesco.
Nejenom představivost, ale i technika
„Vidíš ty hydraulické písty? Ty zvedají celý vůz. Odsud vyjíždí s 5,5 metry. Na sambodromu se může zvednout hodně vysoko, ale před rampou pro kamery se musí zase snížit,“ vysvětluje Alexandre Louzada.
Konstrukce vozu musí být pořádně promyšlená. Uvnitř jsou vidět různá táhla, lanka, kladky, písty, dráty, dokonce generátor, a v tomhle pod námi i trubky na vodotrysk. Nestačí jen obrovská představivost, carnavalesco musí mít přehled o technice a taky o materiálech.
„Pracuju hodně v souznění s módou. Už jen proto, že se nám tak uprostřed léta lépe podaří sehnat vzory a barvy, které pro kostýmy použijeme,“ vysvětluje.
Z toho, co všechno vidím, přechází zrak, jenže nesmím nic konkrétního prozradit. Tajemství až do poslední chvíle – proto je taky mnoho zakryté plachtami. Fotoaparát musí zůstat v batohu. Vystrčit nemůžu ani mobil.
Každý rok je jeden z vozů ekologický
Základem je kovová konstrukce, na ní jsou často překližky, polystyrenové profily, plastové dekorace, látky, flitry, sklíčka, umělé květiny. Na jednom voze jsou jakési stříbrné závěsy, jsou to pospojovaná dna plechovek od nápojů.
„Každý rok se snažím udělat jeden alegorický vůz vyloženě ekologický, z recyklovaného materiálu. Třeba tohle vzešlo od jednoho spolupracovníka, který využívá plechovky v módních doplňcích. Ani on nevěřil, že jich nakonec použijeme tolik: 175 tisíc,“ podotýká.
„Je tady výheň. Pořádné vedro. Ale patří to k tomu," říká svářeč Reginaldo de Assis a nestačí si otírat pot z čela, jediné odhalené části těla. Může tu být tak 50 stupňů. Právě uřízl autogenem kus kovové traverzy, aby vyztužil podvozek. Tady uvnitř alegorického vozu je vidět složitá konstrukce, je tu i motor a volant pro řidiče.
„Je to pro mě velká čest, odvést dobrou práci, pro naši slavnou Portelu. Tohle je velký mechanický orel – symbol školy Portela,“ zvedá hlavu a mává křídly.
Nejen na zemi, ale i ve vzduchu
„Nebude to trvat dlouho…,“ zasnívá se carnavalesco… „nebe je náš limit. Brzy dostaneme defilé ze země. Kolik lidí zemřelo, než vynalezli letadlo? Testujeme různé věci, jen nechceme nikoho zranit,“ říká a myslí tím velký dron s peřím a zobákem, který překvapil diváky loni.
„Orel je symbolem školy Portela. Jejím velkým snem je, aby se vše hýbalo automaticky, ne ručně. A ve vzduchu. V malém měřítku jsme to zvládli, už létá. Ale ještě nemává křídly. Jednoho dne ale bude!“ říká přesvědčeně Alexandre Louzada, který pro Portelu pracoval už před 30 lety a od té doby vymýšlel karnevalový průvod pro spoustu škol. Žije ale jednoznačně budoucností.
Nejlepší je prý fáze vymýšlení, tvorby. Od října ho ale prý přípravy nebaví. „Dort už je vymyšlený, upéct ho milionkrát znovu je otrava,“ říká. Kdy už tedy má carnavalesco v hlavě představu o tom, co na sambodromu předvést příští karneval?
„Mám ji už teď. Doufám, že to škola přijme. Kdybych mohl, tak ti tady nakreslím od začátku do konce, co chci udělat příští rok,“ ubezpečuje. Nejdřív se ale necháme překvapit tím letošním. Škola Portela bude předvádět „surreálné Rio, imaginário“.
