Takhle vypadá okolí Černobylu. Dodnes není jasné, kolik si havárie vyžádala obětí

Všude opuštěné paneláky a obchody - Foto: Vít Pohanka

Všude opuštěné paneláky a obchodyFoto: Vít Pohanka

Název Černobyl je už třicet let synonymem varování. Havárie v ukrajinské jaderné elektrárně ukázala, jak hrozivé nebezpečí představuje atomová energie, když se vymkne kontrole. Od dubna 1986 je sice 30kilometrová zóna okolo Černobylu oficiálně stále uzavřená, dnes už ale není tak těžké získat povolení a na místo katastrofy se vypravit.

Vítejte v městě duchů. Pripjať je vzdušnou čarou asi 2 kilometry od vybuchlého 4. reaktoru Černobylské elektrárny. Opuštěné paneláky, obchody i dětský lunapark působí jak z nějakého katastrofického filmu. 

 

Černobyl je už téměř třicet let synonymem varování. Havárie v ukrajinské jaderné elektrárně ukázala, jak hrozivé nebezpečí představuje atomová energie, když se vymkne kontrole.

Vložit na svůj web

Dozimetr při procházce většinou jen konejšivě popraskává a to znamená, že úroveň radioaktivity není nebezpečná. Teď ho ale přiblížím k mechu a trávě v trhlinách rozpadajícího se asfaltu … a radioaktivita prudce stoupá. 

Na to, abych si třeba na téhle mechové peřince nechtěl sednout nebo dokonce poležet, dohlíží Denis Zabarin z ukrajinského ministerstva pro mimořádné události. Rodiče tady pracovali a jemu samotnému bylo v době havárie 5 let. 

Oficiálně úřady evakuovali 116 tisíc lidí 

Celkem tady bydlelo 50 tisíc lidí. 27. dubna, den po havárii, odsud vyvezli 43 tisíc obyvatel. Zbylí zůstali a pracovali na odstranění následků výbuchu. Odváželi lidi autobusy, vlaky i na lodích po řece do Kyjeva. Za tři hodiny celé město evakuovali. 

Čtěte také: Nechtěli nový Černobyl ani Fukušimu. Tak mají muzeum

„Na samotnou havárii si nepamatuju. Vím jen, že jsme se museli najednou rychle sbalit, půjčili jsme si za peníze auto. Jízdenky na vlak nebo autobus se koupit nedaly,“ říká Denis. 

Dětský lunapark působí jak z katastrofického filmu - Foto: Vít Pohanka

Dětský lunapark působí jak z katastrofického filmuFoto: Vít Pohanka

Oficiálně totiž sice sovětské úřady evakuovaly asi 116 tisíc lidí žijících v 30kilometrovém okruhu. Jenže neoficiálně se snažily dostat co nejdál od Černobylské elektrárny další statisíce možná spíš miliony lidí, hlavně rodiny s dětmi – nikdo neví přesně kolik. 

„Spousta lidí chtěla někam jet. Veškerá doprava byla obsazená,“ popisuje. Denisovi rodiče měli naštěstí kam jet. „Vyjeli jsme do Doněcké oblasti. Tam bydleli naši příbuzní. Zůstali jsme u nich a vrátili se až po víc než roce,“ vzpomíná. 

Denis se s rodiči a sestrou vrátil v roce 1987 do nedalekého města Slavutyč, postaveného narychlo pro pracovníky elektrárny a jejich rodiny. „Máma pracovala po havárii v Černobylu a otec přímo v elektrárně, jako technik na třetím bloku. Všechno je v pořádku. Všichni jsme zdraví a živí,“ říká s úsměvem a možná i jistou dávkou šibeničního humoru. 

Ani 30 let po havárii není jasné, kolik lidí na ozáření přímo zemřelo, nebo jim přinejmenším výrazně zkrátilo život. I ty nejstřízlivější odhady ale mluví o desítkách tisíc obětí. 

Autor:  Vít Pohanka  (vpo)
Pořad: Zápisník zahraničních zpravodajů  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: neděle 09:05  |  Délka pořadu: 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace