Tchaj-wan: jak se válčí s přírodou
Žijete-li na Tchaj-wanu, musíte se připravit i na to, že právě tam o sobě příroda dává často vědět. Tchajwanci zkrátka žijí na jednom z nejhorších míst na světě. V seismicky aktivní oblasti a zároveň subtropickém klimatu, které je známé extrémním počasím. Ročně tam lidé zažijí například až tři tajfuny, které doprovázejí záplavy. Tchaj-wanci však razí zásadu: kdo je připravený, není překvapený!
„Vypni elektřinu, plyn a schovej se do kouta!“ křičí na mě při zemětřesení o síle sedm stupňů Richterovy škály jeden z členů záchranného týmu tchajpejských hasičů.
Naštěstí jde o zkoušku. V simulačním centru na okraji města právě nacvičujeme, co dělat v případě přírodní pohromy. Pravidel mnoho není. Vypnout proud a plyn, schovat se do kouta a krýt si hlavu.
„Musíš také otevřít dveře, aby se nezkřivily v rámu a ty ses dostala ven,“ učí mě hasič. Cvičná plošina, na které se třeseme, je určena nejen pro dospělé návštěvníky, ale i děti a studenty, kteří se sem chodí vzdělávat povinně.
Při požáru se držte při zemi
Trénink nezahrnuje pouze rady, co dělat při zemětřesení. Katastrof, které Tchaj-wan pravidelně ohrožují, je víc.
„Ročně Tchaj-wan postihnou tři až čtyři silné tajfuny,“ říká šéf záchranného centra Lei Tai Shiung a vede mě na další atrakci, kde si sílu tajfunu mohu vyzkoušet na vlastní kůži. Důležité je se hlavně pevně po celé dvě minuty držet zábradlí.
Gumový obleček moc neochránil, a tak se jdu ohřát k ohni: dalšímu živlu, s kterým tady můžete trénovat boj. „Při požáru se vždy snaž skrčit co nejvíce k zemi a postupuj podél stěn rychle k východu. Obličej si zakryj nějakým oblečením, látkou,“ žene mě hustým kouřem další z hasičů.
Skrčit se mám proto, že u země bývá čistší vzduch a dá se lépe dýchat. Stěna zase pomáhá v kouřem zaplněném prostoru k orientaci. Snažím se vše pamatovat a připravuji se na poslední cvičení, hašení na cíl a sjezd speciálním výtahem.
Tajfuny, zemětřesení i záplavy, to je Tchaj-wan
Po všech prožitých katastrofám seskakuji na zem. Mí průvodci trénink nikterak neprožívají, jsou na něj údajně zvyklí už z dětství.
„Tchaj-wan se musí každý rok potýkat s nejrůznějšími přírodními katastrofami. Nejhorší jsou časté tajfuny. Zemi ničí i pravidelná zemětřesení, záplavy a sesuvy půdy. Hlavní město navíc leží v tchajpejské pánvi a obklopují ho dvě řeky a moře. Takže katastrofy tady máme opravdu často. Po Filipínách jsme asi druhá nejčastěji ohrožovaná země na světě,“ loučí se mnou šéf centra inženýr Lei.
Doufám, že žádnou ze zmiňovaných katastrof během své návštěvy nezažiji. Chápu už ale, proč tchajwanská vláda investuje milióny do těchto vzdělávacích center a obyvatele proti neštěstí povinně školí…
