Teheránské ulice ovládlo motocyklové taxi

V českých, moravských a slezských městech se taxislužby předhánějí v nabídkách co nejpohodlnějšího servisu pro zákazníky. V íránském Teheránu to platí také, zároveň tam ale mají jednu adrenalinovou specialitu. Neuvěřitelně ucpané ulice a často marná snaha pasažérů dostat se co nejrychleji napříč městem daly vzniknout nezvyklé živnosti - motorkové taxislužbě.

"Jezdím po městě a hledám zákazníky, kteří chtějí svézt. Každý den je to tak 15 až 20 lidí. Požadujeme stejnou cenu jako normální taxi. To co my ale zvládneme za půl hodiny, trvá autu i hodinu nebo hodinu a půl," představil mi svou práci pan Mostafá.

Po Teheránu jsem nachodil snad stovky kilometrů. A tak dobře vím, co ta rychlost, o které Mostafá mluví, také zahrnuje. Třeba jízdy motorek v protisměru, kde je zrovna volněji, a často i po chodníku. Ani tam tedy není chodec před teheránskými piráty silnic v bezpečí.

Teď jsem se ale rozhodl podívat se na íránskou desetimilionovou metropoli právě z koženkové sedačky motocyklu. "Pane, kolik chcete za svezení na Ferdousího náměstí? Dva tumany? Dobře, jedeme!"

Svezení nabízí i čtyřicetiletý zedník pan Dža'afar. Právě mi řekl, že od bazaru na Ferdousího náměstí mě vezme za 20 tisíc rijálů, tedy necelých 40 korun. A můžeme vyrazit.

"Ještě není skoro žádný provoz! Tak za dvě hodiny tu ale bude tolik aut a motorek, že se ani nedá přejít ulice. Je to velmi nebezpečné. Pořád při nehodách někdo umírá. Člověk se při téhle práci také hodně unaví. V ulicích je hodně jedovatý vzduch. Manželka se o mě samozřejmě bojí, ale nedá se prostě nic dělat," popsal pan Dža'afar.

Proplétáme se s centimetrovou přesností mezi osobními i nákladními auty a také autobusy. Zároveň je mi jasné, že kvůli nezvyklému pasažérovi s mikrofonem jede Dža'afar opatrněji než jindy. Za takové želví tempo by ho většina spěchajících Íránců určitě nepochválila.

"Před nějakými pěti šesti lety v Íránu tohle motorkové taxi ještě vůbec nebylo. Pak jsme to ale viděli v indických filmech a přišlo nám to jako dobrá myšlenka," přiblížil zrod této služby Dža'afar.

Možná dobrá, ale snad jedině pro zákazníky. Tím spíš se chci Dža'afara zeptat, proč tuhle náročnou dřinu vlastně dělá. "Za měsíc bych s tím měl zase skončit a vrátit se ke svému povolání. Pracuji na stavbách. Teď poslední půlrok byly nějaké ekonomické potíže a moc se nastavělo. V létě se to ale určitě zlepší!"

Dosud jsem byl ke zběsilým teheránským motorkářům hodně nesmlouvavý. Byli to pro mě jen arogantní chlapíci, kteří spoléhají na nemohoucnost policie a uskakujících chodců. Můj řidič Dža'afar je ale pouze jedním z tisíců, které za řidítka vyhnala složitá životní situace.

I druhý motorkový taxikář Mostafá docela přesvědčivě říká: "Je to hodně náročná a nebezpečná práce. Jenže jsem přišel o zaměstnání a nic jiného mi nezbývá. Jsem krejčí, teď mě ale živí tahle čínská motorka. Nikdo nám nepomůže, politici jen slibují. Všichni, co tady čekáme na zákazníky, jsme bez normální práce."

Spustit audio