Tisíce čínských Kazachů dávají přednost jurtám před paneláky
Čínská vláda vyhání Kazachy z jejich pastvin a stěhuje je do měst. V Čínské lidové republice žije zhruba jeden milión příslušníků tohoto etnika, ale jen asi 40 tisíc z nich se stále drží tradičního způsobu života ve volné přírodě - konkrétně v autonomní oblasti Sin-ťiang. K jejich udržovaným zvykům patří i obřízka chlapců a oslav se u této příležitosti účastní lidé ze širokého okolí.
Na pastvinách obklopených zasněženými vrcholky pohoří Tchien Šan a z jedné strany i jezerem Sayram panuje čirý ruch. U kůlů jsou přivázány stovky koní, vedle nich stojí motorky se sedly zdobenými vyšívanými dekami, uprostřed několik jurt, před kterými se scházejí obyvatelé z okolních pastvin i vzdálených obcí.
Všude panuje veselí a smích se rozléhá po širé pláni. Většina z Kazachů se vidí poprvé po roce, největší zájem však budí nejstarší členové jednotlivých klanů, se kterými se snaží pozdravit co nejvíce lidí. Nejváženějším pak je sedmdesátiletý Kerimbek. Navíc právě kvůli jeho vnukovi se dnes celá sláva koná.
„Jde o nejdůležitější den v životě celé rodiny. Můj pětiletý vnuk totiž bude obřezán. A součástí celého obřadu jsou i různé slavnosti, na kterých nechybí koňské závody, zápasy nebo třeba zdvihání žen muži,“ vysvětluje Kerimbek. Kazaši jsou totiž muslimové a obřízka u chlapců představuje první významnou událost od narození.
„Vzhledem k islámským tradicím musí kluk, když dosáhne pěti let, podstoupit tento operační zákrok. A rodiče jsou na něho právem hrdí. V září totiž začne chodit do školy. Tato tradice se u nás táhne od nepaměti a stejně tak se vždy schází velké množství lidí,“ dodává pan Mahsati, otec malého oslavence.
Sám pětiletý Samgar vypadající v modrých šatech a s čapkou jako princ si důležitost okamžiku příliš neuvědomuje a s kamarády pobíhá okolo. Krátce na to však začne hrát hudba a přítomní se začínají srocovat.
Všichni usedají do kruhu a rodiče Samgara spolu s ním přicházejí. Vedle nich se postupně staví jeho kmotři, nejváženější a nejstarší muži. Každý z nich mu přeje do života to nejlepší a modlí se za něho.
Součástí několikahodinového rituálu je také oblékání kmotrů, kteří dostávají dlouhé kabáty a bohatě vyšívané čepice. Nakonec všem okolo sedícím i stojícím rodiče poděkují. Podobná povinnost čeká i na pětiletého Samgara, který dostává spoustu květin i velký dárek, šlapací auto.
Oficiální část programu končí a na řadu přichází tanec, samozřejmě nejprve sólo pro rodiče, ke kterým se ale rychle přidávají i ostatní. Vše v přírodním amfiteátru, kde nad hlavami svítí nebe a pomyslné zdi tvoří zelené stráně luk a pastvin i šedé vrcholky hor.
Kazaši se snaží dodržovat staleté zvyky, i když je komunistické úřady zahánějí do panelových sídlišť a řadových domků. V současnosti žije v celé Číně přes milión Kazachů, z toho zhruba 90 procent na území autonomní oblasti Sin-ťiang.
Jen několik desítek tisíc z nich, spolu s Mongoly a Kyrgyzy ovšem odolává a dává přednost tradičnímu způsobu života po vzoru předků, tedy spaní v jurtách a chovu dobytka a koní prohánějících se po širokých pastvinách. Otázkou je, kdy z těchto plání u jezera Sayram zmizí navždy a čínští turisté se na ně budou jezdit dívat už jen do kulturních domů jako na atrakci.
„Je mi už sedmdesát let, odešel jsem na odpočinek. Teď je vše na mých synech, kteří se musí postarat o naši budoucnost. Nadějí jsou pochopitelně i ti nejmenší včetně mého vnuka, ale nedokážu odhadnout, zda přežijeme. K útěku za hranice, jako tomu bylo v 50. a 60. letech, kdy mnozí Kazaši před komunisty uprchli, už však zřejmě nedojde,“ dodává sedmdesátiletý Kerimbek.
